Ivermektin a mebendazol patří mezi léčiva známá především z úplně jiné oblasti medicíny. Obě látky se dlouhá léta používají proti parazitárním onemocněním. Přesto se v posledních letech opakovaně objevují v laboratorním onkologickém výzkumu jako možní kandidáti na takzvaný drug repurposing – hledání nového využití již existujících léků. Debatu nyní výrazně oživila studie publikovaná v roce 2026 v odborném časopise Anticancer Research. Její výsledky jsou zajímavé. Zároveň názorně ukazují, jak velký rozdíl může existovat mezi větou „pozorovali jsme zajímavý signál“ a tvrzením „prokázali jsme novou léčbu rakoviny“.

Studie skutečně existuje

Práce nese název Real-world Clinical Outcomes of Ivermectin and Mebendazole in Cancer Patients: Results from a Prospective Observational Cohort. Autoři Nicolas Hulscher, Kelly Victory, James A. Thorp, Drew Pinsky, Alejandro Diaz-Villalobos, Peter Gillooly, Foster Coulson, Melissa Annazone, Chloe Radesi, Jessica Brooks, Peter A. McCullough a Harvey Risch sledovali pacienty s různými nádorovými diagnózami, kterým byla off-label předepisována kombinace ivermektinu a mebendazolu. Studie byla publikována v Anticancer Research, odborném časopise vydávaném International Institute of Anticancer Research.

Časopis není neznámým internetovým periodikem. Jde o onkologický časopis, jehož rukopisy podle aktuálních redakčních pravidel procházejí single-blind peer review dvěma až třemi odbornými recenzenty. To je důležitý fakt. Stejně důležitý je ovšem fakt druhý: peer review samo o sobě neznamená, že závěry studie byly definitivně potvrzeny. A právě u této studie se to ukázalo velmi názorně.

Nebylo to 200 pacientů, ale 197

Do studie bylo původně zahrnuto 197 onkologických pacientů. Číslo „200 pacientů“, které se objevuje v některých komentářích a videích, je tedy přijatelné pouze jako zaokrouhlené vyjádření. Podstatnější je něco jiného. Po přibližně šesti měsících byly následné údaje dostupné pouze u 122 pacientů. To znamená, že šestiměsíční follow-up dokončilo přibližně 61,9 procenta původní kohorty. U 75 pacientů, tedy více než třetiny původního souboru, odpovídající následná data chyběla. Tak velký úbytek účastníků je z metodologického hlediska důležitý. Nelze totiž automaticky předpokládat, že pacienti, kteří ze sledování vypadli, měli stejné výsledky jako ti, kteří v něm zůstali.

Odkud se vzalo 84,4 procenta?

Právě toto číslo se stalo nejsilnější součástí veřejné interpretace studie. Mezi 122 pacienty se šestiměsíčními údaji autoři zaznamenali přibližně následující rozdělení:

• 40 pacientů, tedy 32,8 %, bylo označeno jako „no evidence of disease“ – bez známek onemocnění,
• 19 pacientů, tedy 15,6 %, hlásilo regresi,
• 44 pacientů, tedy 36,1 %, mělo stabilní onemocnění,
• 19 pacientů, tedy 15,6 %, vykazovalo progresi.

Autoři spojili první tři kategorie do ukazatele označovaného jako Clinical Benefit Ratio.

Výsledek: 84,4 procenta.

Číslo tedy ve studii skutečně existuje. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy je převedeno do věty:

„84,4 procenta pacientů reagovalo na léčbu.“

Takovou interpretaci data neumožňují.

Stabilní nemoc není totéž jako regrese nádoru

Více než třetinu uvedených 84,4 procenta tvořili pacienti se stabilním onemocněním. To je v onkologii důležitý výsledek, ale není synonymem zmenšení nádoru. Pokud sečteme pouze kategorie „no evidence of disease“ a „regression“, dostaneme přibližně 48,4 procenta pacientů se šestiměsíčními údaji. Ani toto číslo ale nelze označit za objektivní response rate způsobenou ivermektinem a mebendazolem. Proč? Protože studie nebyla randomizovaným klinickým experimentem.

Chyběla důležitá věc: kontrolní skupina

Šlo o prospektivní observační kohortu. Pacienti nebyli náhodně rozděleni do skupiny dostávající ivermektin a mebendazol a do srovnatelné kontrolní skupiny, která by tyto léky nedostávala. Studie tedy nedokáže odpovědět na zásadní otázku: Jak by stejná skupina pacientů dopadla bez ivermektinu a mebendazolu? Bez tohoto srovnání není možné spolehlivě určit příčinu pozorovaného výsledku. To je zásadní rozdíl mezi observační studií a randomizovanou kontrolovanou studií.

Mnoho pacientů zároveň dostávalo standardní onkologickou léčbu

Situaci dále komplikuje skutečnost, že ivermektin a mebendazol nebyly u mnoha účastníků jedinými léčebnými zásahy.

Pacienti současně podstupovali například:

• chemoterapii,
• radioterapii,
• operace,
• další léčebné postupy,
• změny životosprávy či užívání doplňků.

A právě zde vzniká jeden z největších interpretačních problémů. Pokud například pacient podstoupí operaci nádoru, chemoterapii a současně začne užívat experimentální kombinaci dvou dalších léčiv a o několik měsíců později nemá zjistitelnou nemoc, observační studie nedokáže určit, která část léčby za výsledek odpovídá. Může jít o efekt standardní terapie nebo o kombinaci více faktorů. Teoreticky může existovat i dodatečný účinek zkoumaných léčiv. Ale z takto koncipované studie to nelze rozhodnout.

Nešlo o jednu konkrétní rakovinu

Další komplikací je mimořádná heterogenita sledované populace. Pacienti měli řadu různých nádorových diagnóz. Mezi nejčastější patřily nádory prostaty, prsu, plic a tlustého střeva, ale zastoupeny byly i další malignity. To je důležité, protože pojem „rakovina“ označuje velkou skupinu biologicky velmi odlišných nemocí.

Karcinom prostaty se může svým průběhem, prognózou i léčbou zásadně lišit například od karcinomu pankreatu, glioblastomu, melanomu nebo agresivního lymfomu. Výsledek smíšené skupiny proto nelze jednoduše převést do tvrzení, že určitá látka „funguje proti rakovině“.

A potom přišlo varování samotného časopisu

Příběh studie získal další významnou kapitolu krátce po publikaci. Dne 9. června 2026 vydala redakční rada časopisu Anticancer Research k článku oficiální Expression of Concern. Jde o formální redakční upozornění používané v situaci, kdy kolem publikované práce vzniknou otázky, které ještě nebyly definitivně vyřešeny. Nejde o stažení studie ani to neznamená, že bylo prokázáno falšování výsledků. Redakce zdůraznila, že práce byla publikována jako hypothesis-generating, tedy především jako podklad pro formulování hypotézy a budoucí randomizované klinické studie. Prověřování se týká mimo jiné spolehlivosti dat, statistických otázek a etického dohledu.

Zvláštní pozornost má být věnována také objektivní klinické dokumentaci podporující hlášené regrese nádorů. To je mimořádně důležité právě proto, že výsledky studie byly založeny převážně na hlášeném zdravotním stavu pacientů, nikoli na standardizovaném nezávislém hodnocení nádorových odpovědí, jaké bývá požadováno ve velkých registračních onkologických studiích.

Znamená to, že ivermektin proti nádorům nefunguje?

Takový závěr by byl stejně nepřesný jako opačné tvrzení. V laboratorním výzkumu existuje řada prací, které u ivermektinu popsaly zajímavé protinádorové mechanismy. Experimentálně byly zkoumány například vlivy na buněčnou signalizaci, apoptózu, mitochondriální funkce, autofagii či mechanismy spojené s růstem a přežíváním nádorových buněk. To je legitimní vědecký výzkum. Je však nezbytné rozlišovat dvě úplně odlišné věty: „„Látka působí proti nádorovým buňkám v laboratorním modelu.“ a „Látka prodlužuje život pacientům s rakovinou.“ Mezi těmito dvěma stupni důkazu bývá v medicíně obrovská propast. Velké množství látek vykazuje zajímavé protinádorové účinky v buněčných kulturách nebo na zvířecích modelech, ale jejich klinický přínos se později u lidí nepotvrdí. Proto jsou rozhodující kvalitní klinické studie.

Mebendazol má o něco zajímavější klinickou historii

U mebendazolu je situace o něco složitější. Vedle laboratorních výsledků existuje několik klinických studií na lidech. Jedna malá studie fáze 2a sledovala pacienty s pokročilými gastrointestinálními nádory, kteří již vyčerpali standardní možnosti léčby. Do studie bylo zařazeno jedenáct pacientů, deset zahájilo léčebnou fázi a osm bylo následně hodnotitelných pomocí CT. U všech osmi hodnotitelných pacientů došlo k progresi onemocnění.

Existuje však také malá randomizovaná dvojitě zaslepená studie u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem, v níž bylo přidání mebendazolu ke standardní protinádorové léčbě spojeno se zajímavým signálem v oblasti nádorové odpovědi a přežití bez progrese. Problém? Studie zahrnovala pouze 40 pacientů. Takto malé studie jsou vhodné především k identifikaci signálu, který je třeba následně ověřit na podstatně větším a nezávislém souboru. Právě to zatím chybí.

Staré a levné léky není důvod automaticky odmítat

Celá debata má ještě jeden širší rozměr. V onkologii se skutečně intenzivně zkoumá takzvaný drug repurposing – hledání nových možností využití známých léčiv. Takový výzkum má řadu výhod. U dlouhodobě používaných léků již zpravidla existuje mnoho informací o farmakologii a bezpečnosti. Vývoj může být levnější a rychlejší než u zcela nové molekuly a generická léčiva mohou být v případě úspěchu relativně dostupná. Historie medicíny navíc ukazuje, že změna indikace existující látky může skutečně přinést významnou léčbu. Proto by nebylo vědecké odmítat ivermektin nebo mebendazol pouze proto, že jsou staré, levné nebo původně určené pro jiné onemocnění.

A co William Makis?

V souvislosti s ivermektinem a mebendazolem se na sociálních sítích často objevuje také jméno kanadského lékaře Williama Makise. Makis má skutečnou odbornou publikační historii, zejména v oblasti nukleární medicíny a diagnostického zobrazování. Není však autorem ani spoluautorem studie 197 pacientů, o níž je řeč. Jeho veřejně prezentované zkušenosti s jednotlivými pacienty je proto nutné oddělovat od této publikace a od kontrolovaných klinických dat. Jednotlivé případy mohou být zajímavým impulzem pro výzkum. Bez kontrolní skupiny a standardizované dokumentace však nemohou samy o sobě dokázat účinnost léčby.

84,4 procenta je reálné číslo. Jeho význam je ale jiný, než naznačují titulky

Toto je patrně nejdůležitější závěr celé kauzy. Číslo 84,4 procenta nebylo vymyšleno. Skutečně pochází z publikované odborné práce. Nevypovídá však o tom, že u 84,4 procenta pacientů ivermektin a mebendazol způsobil remisi nebo regresi rakoviny. Do tohoto čísla je zahrnuta také stabilní nemoc. Výsledky se navíc týkají pouze 122 ze 197 původně zařazených pacientů. A především: bez kontrolní skupiny a při současném používání dalších onkologických terapií nelze určit, jakou část pozorovaných výsledků lze případně přičíst sledované kombinaci.

Co tedy studie skutečně ukázala?

Neprokázala, že ivermektin a mebendazol léčí rakovinu. Ale ani z ní nevyplývá, že je další zkoumání těchto látek bezvýznamné. Ukázala signál, který může být důvodem pro další výzkum. A právě zde by měl začínat další krok vědy. Dobře navržené, předem registrované, randomizované a dostatečně velké klinické studie u přesně definovaných nádorových diagnóz. Teprve ty by mohly ukázat, zda pozorovaný signál představuje skutečný léčebný účinek, nebo je výsledkem výběru pacientů, standardní terapie, metodiky sledování a dalších faktorů. Do té doby je nejpřesnější formulace mnohem méně senzační než některé internetové titulky:Ivermektin a mebendazol jsou zajímavými kandidáty pro další onkologický výzkum, jejich protinádorová účinnost však zatím není klinicky prokázána.

A v případě studie, která debatu znovu rozpoutala, navíc stále čekáme na další důležitou odpověď: jak dopadne audit zdrojových dat zahájený samotným odborným časopisem.

Informační zdroje

1. Hulscher N. et al. – Real-world Clinical Outcomes of Ivermectin and Mebendazole in Cancer Patients: Results from a Prospective Observational Cohort
   Anticancer Research, 2026; 46(6):3243–3255.
   DOI: 10.21873/anticanres.18194
   PMID: 42203321
   Jde o hlavní studii 197 pacientů, ze které pochází údaj 84,4 % Clinical Benefit Ratio. PubMed zároveň výslovně uvádí, že šlo o observační studii, že follow-up dokončilo 122 pacientů a že výsledky zdravotního stavu byly self-reported. PubMed – původní studie
2. Editorial Board of Anticancer Research – Expression of Concern
   Anticancer Research, 9. června 2026; 46(6):e3243.
   DOI: 10.21873/anticanres.18276
   Toto je mimořádně důležitý zdroj. Redakce uvádí, že po publikaci vznikly závažné otázky týkající se ověřitelnosti a statistické spolehlivosti dat a etického dohledu a zahájila další prověřování. Současně zdůrazňuje, že práce byla publikována jako „hypothesis-generating“ podklad pro budoucí randomizované studie. Anticancer Research – Expression of Concern
3. U.S. National Library of Medicine – NLM Catalog: Anticancer Research
   Oficiální katalog NLM potvrzuje, že časopis vychází od roku 1981, jeho současným vydavatelem je International Institute of Anticancer Research a je aktuálně indexován v MEDLINE a PubMed. NLM Catalog – Anticancer Research
4. International Institute of Anticancer Research – Instructions for Authors 2026
   Oficiální publikační pravidla časopisu. Uvádějí, že materiály zasílané do Anticancer Research podléhají peer review dvěma až třemi vhodnými recenzenty; časopis pokrývá experimentální i klinický onkologický výzkum.
   Oficiální pravidla Anticancer Research
5. Hegazy S. K. et al. – Mebendazole; from an anti-parasitic drug to a promising candidate for drug repurposing in colorectal cancer
   Life Sciences, 2022;299:120536.
   DOI: 10.1016/j.lfs.2022.120536
   PMID: 35385794
   Malá prospektivní randomizovaná dvojitě zaslepená placebo-kontrolovaná studie 40 pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem. Přidání mebendazolu ke standardní léčbě bylo spojeno s výrazným signálem v response rate a PFS. Vzhledem k pouhým 20 pacientům v každém rameni jde o zajímavý, ale nikoli definitivní důkaz. PubMed – randomizovaná studie mebendazolu
6. Mansoori S. et al. – A phase 2a clinical study on the safety and efficacy of individualized dosed mebendazole in patients with advanced gastrointestinal cancer
   Scientific Reports, 2021;11:8981.
   DOI: 10.1038/s41598-021-88433-y
   PMID: 33903692
   Důležitý protiváhový zdroj. Studie zahrnula 11 pacientů s refrakterními gastrointestinálními nádory. Z osmi pacientů, kteří dospěli k CT hodnocení, měli všichni progresivní onemocnění. PubMed – fáze 2a mebendazolu
7. ClinicalTrials.gov – NCT05318469
   A Phase I/II Study Evaluating the Safety and Efficacy of Ivermectin in Combination With Immune Checkpoint Inhibitor in Patients With Metastatic Triple Negative Breast Cancer.
   Jde o skutečnou klinickou studii ivermektinu v onkologii. K poslední zveřejněné aktualizaci z 6. května 2026 byla vedena jako Recruiting, plánovala přibližně 34 účastnic a neměla zveřejněné výsledky. To dokládá, že ivermektin je klinicky zkoumán, nikoli že jeho účinnost již byla prokázána. ClinicalTrials.gov – NCT05318469

Více článků

Zveřejněné dokumenty vyvolávají nové otázky kolem původu pandemie COVID-19 a role Anthonyho Fauciho

Ivermektin a mebendazol proti rakovině? Studie hlásí 84 procent „klinického přínosu“, její výsledky ale nyní prověřuje časopis

Pro Aničku Slováčkovou

Rajchl otevřel téma Covidu v Poslanecké sněmovně: Výzva ke změně narativu

Svět na prahu napětí: Co nám příštích 100 dní naznačí o stavu společnosti

Havaj bývá zobrazována jako ráj. Tyrkysové moře, zelené svahy, vulkanická krajina a pláže, které se staly symbolem vzdálené exotiky. Pro lidi, kteří na ostrovech žijí po generace, však půda znamená něco jiného než luxusní nemovitost nebo investici. A právě proto na Havaji vyvolává otázka vlastnictví půdy mimořádně silné emoce.

V únoru 2024 zveřejnil americký Forbes rozsáhlou investigaci, při níž jeho novináři podle vlastních slov měsíce procházeli tisíce majetkových záznamů na šesti největších havajských ostrovech. Výsledek byl pozoruhodný. Pouhých 37 miliardářů vlastnilo podle zjištění Forbes k prosinci 2023 nejméně 218 tisíc akrů půdy. To odpovídalo přibližně 88 tisícům hektarů, tedy asi 5,3 procenta veškeré rozlohy Havaje a 11,1 procenta půdy, která není ve vlastnictví státu či jiné veřejné správy. Číslo, které se v posledních letech začalo šířit po internetu, tedy není vymyšlené. Je však potřeba vědět, co skutečně znamená.

Třicet sedm lidí, ale většinu půdy drží jen několik z nich

Při pohledu na seznam Forbes je patrné, že půda není mezi 37 miliardáři rozdělena rovnoměrně. Nejvýraznější postavení má spoluzakladatel společnosti Oracle Larry Ellison. Jeho havajské držby jsou v úplně jiné kategorii než rezidence většiny ostatních miliardářů. Následují podnikatel a spoluzakladatel AOL Steve Case a malajsijský miliardář Quek Leng Chan. Právě několik největších vlastníků tvoří převážnou část z celkových 218 tisíc akrů.

Mezi další známá jména patří například: Mark Zuckerberg, Oprah Winfrey, Marc Benioff, Jeff Bezos, Michael Dell, Steve Ballmer, Peter Thiel, Ken Griffin, Charles Schwab či Pierre Omidyar.

Samotná informace, že „37 miliardářů vlastní 11 procent soukromé Havaje“, proto může vytvářet trochu zkreslený obraz. Ve skutečnosti jde především o několik mimořádně rozsáhlých majetků doplněných menšími pozemky dalších velmi bohatých vlastníků.

Muž, který vlastní téměř celý ostrov

Nejvýraznější případ představuje Lānaʻi. Larry Ellison v roce 2012 odkoupil od společnosti Castle & Cooke majetek představující přibližně 98 procent celého ostrova. Součástí transakce bylo více než 88 tisíc akrů půdy, dva resortní hotely a golfová hřiště. Havajské plánovací dokumenty nákup 98 procent Lānaʻi výslovně potvrzují. Je proto pravda, že jeden miliardář může vlastnit téměř celý havajský ostrov.

Po převzetí začal Ellison prostřednictvím společnosti Pūlama Lānaʻi investovat do resortů, zemědělství, infrastruktury i bydlení. Tím vznikla neobvyklá situace. Na malém ostrově se jeden soukromý vlastník stal nejen dominantním vlastníkem půdy, ale také významným zaměstnavatelem, investorem a poskytovatelem některých služeb. Je to současně příklad toho, proč nelze problematiku hodnotit pouze černobíle. Investice mohou vytvářet pracovní místa a obnovovat infrastrukturu, zatímco mimořádná koncentrace vlastnictví zároveň vyvolává legitimní otázku, kolik ekonomické moci má být v rukou jediného člověka.

Zuckerbergových více než dva tisíce akrů na Kauaʻi

Dalším mimořádně sledovaným vlastníkem je zakladatel společnosti Meta Mark Zuckerberg. Forbes pro něj k prosinci 2023 evidoval přibližně 1 450 akrů půdy na Kauaʻi. Jeho majetek se však později ještě rozšířil. Areál známý jako Koolau Ranch se stal předmětem investigace časopisu WIRED, který získal stavební a plánovací dokumentaci a hovořil s lidmi obeznámenými s projektem. Podle dokumentů mají dvě hlavní rezidence spojovat podzemní prostory vedoucí do přibližně 5 000 čtverečních stop velkého podzemního úkrytu, tedy asi 465 metrů čtverečních.

Plány zahrnovaly obytné prostory, technické zázemí a únikový otvor. Některé dveře měly být kovové a vyplněné betonem. Tady vznikla jedna z největších mediálních senzací celého příběhu. Zuckerberg začal být spojován s údajným „bunkrem pro konec světa“.

Spor o půdu starých havajských rodin

Zuckerbergův případ je důležitý ještě z jiného důvodu. Uvnitř rozsáhlého území existovaly drobné pozemky spojené s historickým systémem vlastnictví známým jako kuleana lands. Některé měly velké množství dědiců. Pokusy vyjasnit vlastnické vztahy prostřednictvím soudních řízení vyvolaly na Kauaʻi silnou kritiku. Právně mohlo jít o legitimní řešení velmi komplikovaných vlastnických poměrů. Pro část místní veřejnosti však spor získal symbolický význam. Na jedné straně stál jeden z nejbohatších lidí planety. Na druhé potomci rodin, jejichž vztah k půdě sahal hluboko do havajské historie. A právě zde se dostáváme k podstatě problému.

Havajská půda byla koncentrovaná dávno před příchodem technologických miliardářů

Bylo by historicky nesprávné tvrdit, že vysokou koncentraci vlastnictví půdy na Havaji vytvořili až dnešní miliardáři. Oficiální studie havajského Legislative Reference Bureau z roku 1967 konstatovala, že vlastnictví půdy ve státě bylo mimořádně koncentrované už tehdy. Stát vlastnil přibližně 38,7 procenta půdy, federální vláda necelých deset procent a pouhých 72 velkých soukromých vlastníků drželo přibližně 47 procent celé Havaje. Pouhých 18 vlastníků mělo přibližně 40 procent veškeré půdy. Dnešní miliardáři tedy nevytvořili nový systém. Spíše vstoupili do krajiny, jejíž vlastnická struktura byla mimořádně koncentrovaná už po generace. Mezi velké vlastníky patří dodnes také tradiční instituce, ranče, stát, federální vláda či Kamehameha Schools.

Kořeny sahají až do 19. století

Citlivost tématu nelze pochopit bez havajské historie. Tradiční havajský vztah k půdě se zásadně lišil od moderního západního pojetí nemovitosti jako individuálně obchodovatelného majetku. Velký zlom přinesla reforma známá jako Great Māhele v roce 1848, která změnila strukturu držby půdy a postupně otevřela cestu k modernímu soukromému vlastnictví.

Následující desetiletí přinesla další koncentraci, vznik rozsáhlých plantáží a postupnou ztrátu přístupu mnoha původních Havajců k zemi. Důsledky byly natolik závažné, že americký Kongres přijal v roce 1921 Hawaiian Homes Commission Act. Přibližně 200 tisíc akrů půdy bylo vyčleněno pro program návratu Native Hawaiians na půdu. Program existuje dodnes a umožňuje oprávněným rodinám získat dlouhodobé homestead leases za symbolický jeden dolar ročně. Půda proto na Havaji není pouze ekonomickou otázkou. Je součástí historické paměti.

Mohou si miliardáři koupit soukromou pláž?

Časté tvrzení, že bohatí lidé „kupují havajské pláže“, potřebuje významnou opravu. Podle havajského Department of Land and Natural Resources je veřejný přístup k pobřeží součástí práva veřejnosti. Území směrem k moři od právně stanovené pobřežní linie tvoří takzvaný beach transit corridor, který je považován za veřejný prostor. Majitel sousedního pozemku nesmí veřejnosti svévolně bránit v pohybu po tomto pobřežním pásu. Úmyslné zablokování veřejného přístupu může být dokonce trestným činem. To ale neznamená, že veřejnost smí kamkoliv. Soukromý může být pozemek za pláží, rezidence či cesta vedoucí k pobřeží. Právě praktický přístup k plážím proto může být předmětem sporů.

Skutečná krize: kdo si ještě může dovolit na Havaji žít?

Zatímco některé internetové příběhy o skupování ostrovů obsahují nadsázku, jiný problém je velmi skutečný. Havaj čelí jedné z nejvážnějších krizí dostupnosti bydlení ve Spojených státech. Ekonomický výzkumný institut University of Hawaiʻi UHERO ve svém Housing Factbook 2026 uvádí, že havajští obyvatelé čelí nejvyšším nákladům na bydlení v celé zemi. Důsledky podle výzkumníků zasahují nejen domácnosti, ale i ekonomiku a sociální strukturu státu. Lidé stojí před volbou mezi extrémně drahým bydlením, přeplněnými či nevyhovujícími domácnostmi, bezdomovectvím nebo odchodem ze státu. Právě zde však musíme být opatrní s jednoduchým vysvětlením.

Způsobili drahé bydlení miliardáři?

Dostupná ekonomická data to nepotvrzují. UHERO za zásadní problém považuje zejména nedostatečnou nabídku bydlení. Do výsledné ceny vstupují také vysoké náklady výstavby, nedostatek vhodných pozemků, regulační a povolovací překážky, úrokové sazby, pojištění, krátkodobé turistické pronájmy, druhé domovy a poptávka kupujících přicházejících mimo stát. Nákupy ultrabohatých vlastníků jsou tedy viditelnou součástí širšího problému, nikoliv jeho prokázanou jedinou příčinou. Je rozdíl mezi koupí několika tisíc akrů zemědělské či nezastavěné půdy a nákupem tisíců domů, které by jinak byly dostupné místním rodinám.

Lidé však z Havaje skutečně odcházejí

Zde jsou data mnohem jednoznačnější. Výzkum UHERO zveřejněný v roce 2026 zjistil, že ve 23 z posledních 25 let odešlo z Havaje na americkou pevninu více obyvatel, než se jich opačným směrem přistěhovalo. Za hlavní problém přitom ekonomové nepovažují pouze vysoké ceny. Havaj spojuje něco neobvyklého. Jsou to mimořádně vysoké životní náklady s relativně skromnými místními příjmy. Obyvatel může tedy žít v jedné z nejdražších oblastí Spojených států, aniž by měl plat odpovídající jiným velmi drahým americkým metropolím. Výsledkem je dlouhodobý tlak na odchod.

Historický zlom: většina Native Hawaiians už žije mimo ostrovy

Ještě silnější je situace původních Havajců. Data amerického sčítání lidu z roku 2020 ukázala historickou změnu. Z přibližně 680 tisíc Native Hawaiians žilo 53 procent na americkém kontinentu a pouze 47 procent na Havaji. O deset let dříve byl poměr ještě opačný – 55 procent žilo na Havaji. Populace Native Hawaiians na pevnině navíc rostla přibližně pětkrát rychleji než jejich populace přímo na ostrovech. Není možné říci, že všichni odešli kvůli cenám nemovitostí. Přesto vzniká otázka, kterou statistika sama nedokáže zachytit: Co znamená, když většina původního národa už nežije ve své původní zemi?

Půda jako majetek, nebo jako vztah?

Právě zde přesahuje havajský příběh ekonomické tabulky. V havajské kultuře se pro zemi používá výraz ʻāina. Jeho význam nelze úplně převést prostým slovem „pozemek“. Vyjadřuje vztah mezi člověkem, půdou, předky, komunitou a životem. Moderní trh s nemovitostmi naproti tomu zachází s půdou jako s aktivem. Má cenu za akr. Může být koupena, prodána, zastavena, vložena do společnosti nebo trustu. Oba světy mohou existovat vedle sebe. Ale někdy se dostávají do konfliktu. Pro člověka s majetkem v desítkách miliard dolarů může být několik tisíc akrů investicí, místem soukromí nebo možností ochrany přírody. Pro místního člověka může tatáž půda znamenat prostor, kde žili jeho rodiče, prarodiče a předci.

Ani miliardáři nejsou jedna skupina

Ani druhá strana příběhu není jednoduchá. Někteří bohatí vlastníci své pozemky převážně chrání před výstavbou. Oprah Winfrey například část svého rozsáhlého majetku na Maui využívá k pastvě, zemědělství a obnově přírodní krajiny. Marc Benioff věnoval stovky akrů organizaci zaměřené mimo jiné na dostupné bydlení. Na Lānaʻi vznikly za Ellisonovy éry nové investice do zaměstnanosti, turistické infrastruktury, zemědělství i bydlení. Velký soukromý vlastník tedy může být současně zdrojem investic i mimořádné koncentrace ekonomické moci. Jedno nevylučuje druhé.

Jedenáct procent není celý příběh

Tvrzení, že 37 miliardářů vlastní přibližně jedenáct procent neveřejné půdy Havaje, tedy obstojí. Ale samo o sobě nevysvětluje, co se na ostrovech děje. Neříká, že miliardáři vlastní jedenáct procent celé Havaje – jde přibližně o 5,3 procenta celkové plochy státu. Neříká, že způsobili krizi bydlení, že vyhnali Native Hawaiians, a nebo že všechny jejich investice jsou škodlivé. Odhaluje něco jiného. Extrémní ekonomická nerovnost umožňuje několika jednotlivcům získávat území v rozsahu, který může ovlivnit podobu celých místních komunit. A na Havaji, kde je vlastnictví země historicky mimořádně citlivé, má tato skutečnost větší význam než téměř kdekoliv jinde.

Komu tedy patří Havaj?

Právně může odpověď poskytnout katastr. Část vlastní stát. Část federální vláda. Obrovské majetky drží historické trusty, ranče, společnosti a soukromé osoby. Do tohoto prostředí vstoupila i nová generace globálních miliardářů. Jenže právní vlastnictví není jediný způsob, jakým lidé o zemi přemýšlejí. Existuje také otázka příslušnosti. A co se stane, když rostoucí ekonomická hodnota určitého místa začne překonávat finanční možnosti lidí, kteří jej po generace nazývali domovem? Možná právě v tom spočívá nejdůležitější poselství havajského příběhu.

Hlavní informační zdroje

Základním zdrojem pro údaj o 37 miliardářích je investigace Forbes, která vychází z tisíců havajských majetkových záznamů a uvádí stav k prosinci 2023. Historickou koncentraci vlastnictví dokládá studie havajského Legislative Reference Bureau. Současnou bytovou krizi a její příčiny dokumentuje UHERO Housing Factbook 2026. Pravidla veřejného přístupu k pobřeží potvrzuje havajský Department of Land and Natural Resources. Demografický odchod obyvatel dokumentuje University of Hawaiʻi/UHERO a změnu geografického rozložení Native Hawaiians data Census zveřejněná Office of Hawaiian Affairs.

Více článků

Vládní zmocněnec Kotlár vyzývá k zákazu mRNA vakcín proti COVID-19

Vatikán čelí skandálu: jezuita Rupnik půjde před soud

O Epsteinovo spisech: Co zaznělo v debatě Noglobe a Sueneé

Princ Andrew se vzdává titulů: královská rodina se distancuje od skandálu

Elektromagnetické záření v elektromobilech: Fakta, která by měl každý řidič znát

Kdo je Angus Dalgleish

Angus Dalgleish není člověk stojící mimo onkologii. Jde o britského lékaře s dlouhou profesní historií v oblasti nádorové imunologie, imunoterapie a výzkumu HIV. Působil jako zakládající profesor onkologie na St George’s University of London a jeho vědecká práce se po desetiletí soustředila mimo jiné na melanom, terapeutické nádorové vakcíny, T-lymfocyty a mechanismy, jimiž imunitní systém rozpoznává nádorové buňky. Právě proto nelze jeho tvrzení odmítnout pouze argumentem, že jde o „antivakcinačního aktivistu“. Rozhodující otázkou zůstává: co skutečně pozoroval a co z toho lze vědecky vyvodit?

První varování: návrat stabilizovaných melanomů

Dalgleish začal své obavy veřejně formulovat přibližně od roku 2022. Tvrdil, že ve své klinické praxi zaznamenal několik pacientů s pokročilým melanomem, jejichž onemocnění bylo po dlouhou dobu stabilní, ale následně u nich došlo k relapsu v časové souvislosti s další dávkou vakcíny proti COVID-19. Ve svých pozdějších vystoupeních hovořil přibližně o šesti až osmi takových pacientech.

V červnu 2026 své stanovisko zopakoval v písemném svědectví pro americký senátní Permanent Subcommittee on Investigations. Uvedl, že od konce roku 2021 začal pozorovat neočekávané návraty rakoviny a neobvykle agresivní průběhy onemocnění u pacientů, kteří byli předtím stabilní. Relapsy podle něj následovaly po opakovaných boosterech.

To je důležitý fakt: Dalgleishovi není toto klinické pozorování pouze připisováno. Skutečně jej opakovaně veřejně popsal. Podstatným problémem však je kvalita důkazu. Nebyla předložena kontrolovaná studie těchto pacientů, publikovaná kohorta s jejich individuálními klinickými údaji ani srovnatelná neočkovaná kontrolní skupina. Nevíme proto, jaká byla očekávaná pravděpodobnost relapsu stejného typu pacientů bez očkování. Avšak upřímně řečeno, nikdo nebyl v té době připraven, že taková studie bude třeba. Proto z vědeckého hlediska jde tedy o klinické pozorování vytvářející hypotézu, nikoli o důkaz příčiny.

Časová následnost — „událost B přišla po události A“ — sama o sobě neprokazuje, že A způsobila B.

Od několika pacientů k tvrzení o agresivnějších nádorech

Dalgleish své podezření později rozšířil. Ve svědectví z roku 2026 popisuje nejen relapsy melanomu, ale také neobvykle agresivní nádory prsu, prostaty, pankreatu, lymfomy, gliomy nebo další malignity a tvrdí, že podobné případy zaznamenává i u mladších osob. V této fázi však vzniká ještě větší metodologický problém. Jednotlivý onkolog může velmi dobře zachytit neobvyklý klinický vzorec. Nemůže ale pouze ze své praxe spolehlivě určit, zda se incidence určitého jevu zvýšila v celé populaci. K tomu jsou potřeba registry, vhodné kontrolní skupiny, znalost věkové struktury populace, screeningových programů, prodělaných infekcí a řady dalších faktorů.

Existuje „turbo rakovina“?

Výraz „turbo cancer“ se v posledních letech stal populárním zejména na sociálních sítích a v alternativních médiích. Dalgleish jej také začal používat. V oficiální klinické onkologii však termín„turbo cancer“ není standardizovanou diagnózou.

Neexistuje obecně přijatá definice určující například:

• jak rychle musí nádor růst,
• jakou musí mít histologii,
• jaké musí mít molekulární znaky,
• v jakém období po očkování musí vzniknout,
• jakým mechanismem má být vyvolán.

Medicína samozřejmě zná nádory, které mohou růst mimořádně rychle. Agresivní lymfomy, některé leukemie nebo určité solidní nádory existovaly dlouho před pandemií. Otázkou tedy není, zda „rychlé rakoviny“ existují. Existují.

Otázkou je, zda vznikl nový specifický postvakcinační onkologický syndrom. Pro takový závěr v současnosti zatím chybí standardizovaná diagnostická definice i přesvědčivé epidemiologické potvrzení. Existuje pouze přímé pozorování a následné přímé svědectví ošetřujícího lékaře.

Velká korejská studie přinesla znepokojivý signál

Do debaty významně zasáhla jihokorejská studie publikovaná v roce 2025 v časopise Biomarker Research. Autoři pracovali s databází 8 407 849 lidí korejského National Health Insurance a analyzovali diagnózy nádorových onemocnění během jednoho roku po očkování.

Po statistickém zpracování zjistili zvýšené hazard ratios u několika typů rakoviny:

• štítné žlázy HR 1,351,
• žaludku HR 1,335,
• kolorektálního karcinomu HR 1,283,
• plic HR 1,533,
• prsu HR 1,197,
• prostaty HR 1,687.

U příjemců mRNA vakcín byly zaznamenány asociace zejména u nádorů štítné žlázy, tlustého střeva, plic a prsu. Jde o reálnou peer-reviewed práci a nebylo by korektní tvrdit, že žádná populační data vykazující podobný signál neexistují. Jenže je zde zásadní rozdíl mezi slovy asociace a příčina. Studie nezjistila mechanismus vzniku nádorů a sama nemůže dokázat, že diagnózy způsobilo očkování. Navíc se později objevily významné metodologické výhrady. Vše by bylo jistě jednodužší, kdyby se od počátku k tomuto tématu přistupovalo standardními postupy.

Kritici korejské studie upozorňují na zásadní problémy

V březnu 2026 vyšla v Frontiers in Public Health odborná kritická analýza korejské práce. Její autoři upozornili například na rozdílné stanovení počátečních dat sledování očkované a neočkované skupiny, možné časové zkreslení, nezohledněné faktory jako kouření, alkohol, genetické riziko či frekvence screeningu, rozdílné využívání zdravotní péče a problém mnohonásobného statistického testování bez odpovídající korekce. Velmi významný je také problém délky sledování. Kritici proto hodnotí korejskou studii jako nízkou kvalitu důkazu pro kauzální interpretaci a požadují nové analýzy s delším sledováním a přesnějším epidemiologickým designem. Navíc je nyní přímo u databázového záznamu plného textu studie uvedeno upozornění, že redakce obdržela výhrady vůči práci a otázka je předmětem dalšího prověřování. Ať je tedy situace jakákoliv, je dobré, že se o tomto tématu začalo široce diskutovat.

Mohou opakované vakcíny „vyčerpat“ T-lymfocyty?

Jedním z mechanismů, které Dalgleish zmiňuje, je možné narušení protinádorového imunitního dohledu. Zvláštní pozornost se věnuje T-lymfocytům. U některých menších studií byly po opakovaných antigenových stimulacích zaznamenány imunologické změny, které vedly k hypotéze, zda nemůže u části pacientů docházet k určitému typu funkčního vyčerpání T-buněk. Tato hypotéza však dostala významný protidůkaz. V roce 2025 publikoval časopis Nature Communications studii přímo zaměřenou na otázku T-cell exhaustion po opakované vakcinaci.

Výzkumníci sledovali starší křehké osoby, pacienty užívající imunosupresivní léčbu i zdravé dospělé. Po druhé, třetí a čtvrté dávce nenalezli pokles spike-specifických CD4+ ani CD8+ T-lymfocytů, zvýšení funkčně relevantních znaků jejich vyčerpání ani snížení schopnosti produkovat cytokiny. Autoři dospěli k závěru, že opakovaná vakcinace nebyla v jejich sledovaných souborech spojena s T-cell exhaustion. Obecné tvrzení, že opakované mRNA očkování „vyčerpává T-lymfocyty“, proto současná evidence nepodporuje.

IgG4: skutečný imunologický jev

Další často diskutovanou oblastí je zvýšení podílu protilátek třídy IgG4 po opakované expozici spike antigenu prostřednictvím mRNA vakcinace. Tento imunologický posun byl skutečně v odborných studiích pozorován, ale zatím není považován jako přímý důkaz vzniku rakoviny.

Spike protein, DNA repair a další mechanismy

Do debaty vstoupily také laboratorní práce zkoumající vliv spike proteinu na některé buněčné mechanismy opravy DNA. Experimentální výsledky mohou být důležité pro další výzkum. Je však nutné rozlišovat mezi experimentem provedeným na buněčné kultuře s uměle zvýšenou expresí proteinu a skutečnou situací v lidském organismu po očkování.

Velký problém všech jednoduchých srovnání: samotná pandemie

Při sledování vývoje rakoviny po roce 2020 nelze opomenout jeden mimořádně silný faktor: pandemie dramaticky narušila onkologickou diagnostiku. Rozsáhlý systematický přehled publikovaný v Nature Cancer analyzoval 245 studií ze 46 zemí.

Během pandemie zaznamenal přibližně:

• 39% pokles účasti na onkologickém screeningu,
• 23% pokles nových diagnóz,
• 24% pokles diagnostických procedur,
• 28% pokles léčebných výkonů.

To by mohlo mít následný efekt. Nádor, který nebyl diagnostikován v roce 2020, mohl být zachycen až o rok nebo dva později — větší a v pokročilejším stadiu. Takový případ může v klinické praxi působit jako „náhle vzniklá agresivní rakovina“, přestože biologicky rostl již dlouho předtím. K dalším confounderům patří prodělaný COVID-19, změny zdravotního chování a následné dohánění odložených screeningových vyšetření. Jakákoli analýza vývoje nádorových onemocnění po roce 2021, která tyto faktory nekontroluje, proto může poskytovat zkreslený výsledek.

Co říkají onkologické instituce

National Cancer Institute v USA uvádí, že v současnosti neexistují důkazy, podle nichž by vakcíny proti COVID-19 způsobovaly rakovinu, její návrat nebo progresi. Podobně Evropská léková agentura uvádí, že při probíhajícím sledování nebyl nalezen důkaz, že by vakcíny proti COVID-19 vyvolávaly dlouhodobé nežádoucí účinky typu rakoviny. S ohledem na výše uvedené imformace je toto tvrzení však stále v šetření, protože je třeba nasbírat chybějící důležitá data, což vyžaduje další analýzi ale především čas.

Zajímavé je, že během stejného amerického senátního slyšení, na kterém vystoupil Dalgleish, předložila své stanovisko také hlavní lékařka American Society of Clinical Oncology Julie Gralow. Uvedla, že v současnosti neexistuje klinický důkaz prokazující, že by mRNA vakcíny proti COVID-19 způsobovaly rakovinu. Současně zdůraznila, že vznik většiny nádorů je vícestupňový proces probíhající po dlouhou dobu a výskyt pokročilého nádoru krátce po injekci sám o sobě nevypovídá o jeho příčině. Z jednoho senátního slyšení tak ve skutečnosti vznikly dvě velmi odlišné odborné interpretace stejného tématu.

Fauci a Gates: virální titulek není totéž jako citát

Profesor Dalgleish se v posledních letech vyjadřuje velmi kriticky také k Anthonymu Faucimu a Billu Gatesovi. Existence jeho ostré kritiky obou mužů je doložitelná. Je však potřeba rozlišovat mezi to, co profesor skutečně řekl, a to, jak byl jeho rozhovor následně pojmenován.

Kde tedy dnes stojí důkazy?

Po prostudování Dalgleishových vlastních vyjádření, populačních dat, imunologických studií a stanovisek dalších onkologů lze současnou situaci shrnout do několika bodů.

Je dobře doloženo, že Angus Dalgleish skutečně pozoroval u několika svých pacientů relaps dříve stabilizovaného nádorového onemocnění v časové souvislosti s boosterem a že tento jev považuje za možný bezpečnostní signál.

Existují biologické hypotézy, které mohou být dále experimentálně zkoumány — například změny protilátkových tříd, buněčné imunity nebo interakcí spike proteinu s buněčnými procesy.

Existují populační studie vykazující určité statistické asociace, zejména korejská práce z roku 2025.

Ale zatím neexistuje dostatečný důkaz, že „turbo cancer“ představuje nový, samostatný medicínský syndrom vyvolávaný mRNA vakcinací. Na výsledek tohoto tvrzení si musíme ještě nějakou dobu počkat.

Otázku nelze uzavřít titulkem

Debata kolem profesora Anguse Dalgleishe dobře ukazuje problém, který se během pandemie stal velkým vykřičníkem. Zaujatá či chybějící diskuze o jakékoliv problematice vede k mnoha chybným závěrům a pochybnostem. Dalgleishova klinická pozorování lze brát vážně právě proto, že pocházejí od zkušeného onkologa a imunologa. Mají být důvodem k ověřování, nikoli však k automatickým závěrům. Stejně tak mají být seriózně analyzovány velké databáze a případné populační signály — včetně výsledků, které jsou pro vakcíny nepříznivé. Vědecký důkaz příčiny vyžaduje podstatně více: reprodukovatelnost výsledků, odpovídající kontrolní skupiny, biologickou konzistenci, vyloučení confounderů, dostatečně dlouhé sledování a ideálně shodu několika nezávislých typů evidence.

K červnu 2026 lze proto nejpřesněji říci toto: existují klinická pozorování, biologické hypotézy a některé epidemiologické signály, které podporují další výzkum, ale zatím přímo nepotvrzují vliv na rakovinu. Proto je důležité v odborných studiích pokračovat.

Zdroje informací

• Angus Dalgleish – písemné svědectví pro americký Senát (2026). Primární zdroj jeho současných tvrzení o relapsech nádorů, agresivnějších průbězích a mRNA vakcínách. Dalgleish – Senate testimony
• Benoit et al., Nature Communications (2025): „No evidence of immune exhaustion after repeated SARS-CoV-2 vaccination…“. Studie přímo testující hypotézu T-cell exhaustion po opakovaném očkování; u sledovaných skupin vyčerpání T-lymfocytů nepotvrdila. Nature Communications – plný text studie
• National Cancer Institute (NCI): COVID-19 Vaccines and People with Cancer. NCI uvádí, že podle dostupných důkazů vakcíny proti COVID-19 nezpůsobují rakovinu, její relaps ani progresi; současně vysvětluje například postvakcinační zvětšení lymfatických uzlin, které může ovlivnit zobrazovací vyšetření. National Cancer Institute
• Nature Cancer (2024): systematický přehled dopadů pandemie na onkologickou péči. Zahrnul 245 studií a dokumentuje rozsáhlé výpadky screeningu, diagnostiky a léčby během pandemie. Je klíčový pro posouzení alternativního vysvětlení později zachycených či pokročilejších nádorů. Nature Cancer – systematický přehled
• European Medicines Agency – COVID-19 vaccines: key facts. EMA uvádí, že dlouhodobé bezpečnostní monitorování dosud neposkytlo důkaz, že by vakcíny proti COVID-19 způsobovaly rakovinu. EMA – COVID-19 vaccines: key facts

Více článků

Jak dochází k podvodům a zpronevěrám na univerzitě? Promluvil odvážný bývalý děkan

El Salvador: Bukeleho tvrdá ruka a paradox bezpečnosti

Demografická bilance a výhled světové populace (2005–2044)

Tajemný objekt v Austrálii: pád z nebe nebo něco víc?

Spotřeba piva v ČR a Evropě: Kde se pivo pije nejvíc – a proč?

Gabbardová uvedla, že materiály byly odtajněny po dlouhém procesu prověřování a že jejich zveřejnění je součástí snahy o maximální transparentnost vůči veřejnosti. Dokumenty podle ní obsahují informace o komunikaci mezi představiteli zdravotnických institucí a zpravodajské komunity Spojených států během období pandemie.

Tvrzení o financování výzkumu

Jedním z hlavních témat zveřejněných materiálů je financování výzkumu koronavirů ve Wu-chanském institutu virologie. Podle Gabbardové dokumenty naznačují, že prostřednictvím grantových programů byly použity finanční prostředky amerických daňových poplatníků na výzkum, který někteří odborníci označují jako „gain-of-function“.

Tento typ výzkumu je dlouhodobě předmětem odborných debat. Jeho zastánci argumentují, že pomáhá lépe porozumět potenciálním budoucím hrozbám a připravit účinnější obranu proti novým infekčním onemocněním. Kritici naopak upozorňují na možná bezpečnostní rizika spojená s manipulací patogenů v laboratorních podmínkách.

Spor o původ viru

Otázka původu viru SARS-CoV-2 zůstává i několik let po vypuknutí pandemie předmětem diskusí. Zatímco část odborné veřejnosti považuje za pravděpodobnější přirozený přenos ze zvířete na člověka, jiní upozorňují na možnost neúmyslného laboratorního úniku.

Gabbardová tvrdí, že zveřejněné dokumenty ukazují na snahu některých představitelů prosazovat jednu z hypotéz a současně upozadit alternativní pohledy. Podle jejích slov by měly být všechny relevantní informace podrobeny nezávislému přezkoumání.

Obvinění z ovlivňování analýz

Další část dokumentů se podle Gabbardové týká komunikace mezi tehdejším ředitelem Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID) Anthonym Faucim a představiteli zpravodajské komunity.

Zveřejněné materiály mají podle ní naznačovat, že Fauci měl větší vliv na hodnocení některých zpravodajských závěrů, než bylo dosud veřejně známo. Gabbardová rovněž tvrdí, že existují rozpory mezi obsahem dokumentů a některými dřívějšími veřejnými vyjádřeními učiněnými před Kongresem. Tato tvrzení však budou pravděpodobně předmětem dalšího ověřování a odborného posouzení.

Svědectví o tlaku na nesouhlasné názory

Součástí zveřejněných materiálů jsou podle Gabbardové také svědectví osob ze zpravodajské komunity, které uvádějí, že během vyšetřování původu pandemie čelily profesnímu tlaku nebo obavám z kariérních následků v případě, že zastávaly odlišný názor. Pokud by byla tato tvrzení potvrzena, otevřela by širší debatu o ochraně oznamovatelů, svobodě odborné diskuse a fungování institucí v době krizových situací.

Význam transparentnosti

Pandemie COVID-19 patří k nejzásadnějším globálním událostem moderní historie. Vyžádala si miliony obětí, způsobila rozsáhlé ekonomické škody a zásadně ovlivnila fungování společností po celém světě. Právě proto jsou otázky týkající se jejího původu, rozhodovacích procesů a komunikace státních institucí nadále předmětem intenzivního zájmu veřejnosti. Zastánci zveřejnění dokumentů argumentují potřebou transparentnosti a důvěryhodného objasnění všech okolností. Kritici naopak upozorňují, že jednotlivá tvrzení musí být podložena důkazy a nezávisle ověřena.

Další vývoj

Zda nově zveřejněné materiály skutečně přinesou zásadní změnu v dosavadním pohledu na vznik pandemie a roli jednotlivých aktérů, ukáže až jejich podrobné posouzení odborníky, novináři a příslušnými institucemi. Jisté však je, že zveřejnění dokumentů znovu otevírá otázky, které zůstávají jedním z nejdiskutovanějších témat spojených s pandemií COVID-19, a může vést k dalšímu veřejnému i politickému přezkoumávání událostí posledních let.

Zdroje informací

Primární zdroje:

• Office of the Director of National Intelligence (ODNI), USA – veřejná prohlášení a zveřejněné dokumenty prezentované Tulsi Gabbardovou.
• Veřejná vystoupení a příspěvky Tulsi Gabbardové na sociálních sítích týkající se zveřejněných materiálů.
• Záznamy a přepisy jednání Kongresu USA týkající se pandemie COVID-19 a svědectví Anthonyho Fauciho.
• Veřejně dostupné dokumenty amerických vládních institucí vztahující se k vyšetřování původu COVID-19.
• ODNI (Office of the Director of National Intelligence), veřejná vyjádření Tulsi Gabbardové, veřejně dostupné dokumenty amerických vládních institucí, záznamy Kongresu USA a video FLASH: TULSI dropped the final bomb! na YouTube.

Poznámka:

„Některá tvrzení uvedená ve videu a v souvisejících dokumentech jsou předmětem veřejné a odborné debaty. Redakce je uvádí jako tvrzení prezentovaná jejich autory a ne jako nezávisle ověřená fakta.“

Více článků

Profesor Angus Dalgleish varuje před souvislostí mRNA vakcín a rakoviny

Povinnost registrace OSVČ k rozhlasovým a televizním poplatkům od července 2025

Síla občanského hlasu: Proč je důležité zajímat se o dění kolem nás

Proč Trump spěchá? Geopolitická hra s dolarem a zlatem

Geomagnetické pole Země a posun geomagnetických pólů

Debata o lékařsky asistovaném ukončení života patří v Kanadě k nejcitlivějším společenským a bioetickým otázkám posledního desetiletí. Zvláštní pozornost vyvolalo stanovisko Collège des médecins du Québec (CMQ), profesní organizace regulující lékařské povolání v provincii Québec. V dokumentu zveřejněném na konci roku 2021 totiž CMQ otevřelo otázku, která jde podstatně dál než obvyklá diskuse o právu nevyléčitelně nemocného dospělého rozhodovat o konci svého života. Organizace se výslovně zabývala také dětmi ve věku 0 až 1 rok. A právě zde se nachází věta, která později vyvolala značnou kontroverzi.

„Může být vhodnou péčí“

Původní dokument nese název Recommandation de positionnement du groupe de réflexion sur l’aide médicale à mourir et les soins de fin de vie. Vypracovala jej pracovní skupina vytvořená správní radou Collège des médecins du Québec v dubnu 2021. Správní rada CMQ navržené stanovisko v prosinci 2021 jednomyslně přijala. V kapitole věnované nezletilým dokument samostatně rozděluje dvě skupiny: děti 0–1 rok a nezletilé 14–18 let.

U nejmenších dětí CMQ hovoří o případech závažných vrozených malformací nebo komplexních těžkých syndromů s mimořádně nepříznivou prognózou, kdy podle dokumentu není perspektiva úlevy ani přežití.

Následuje klíčová věta:

„…l’aide médicale à mourir […] peut être un soin approprié.“

Tedy v překladu přibližně:

„Lékařská pomoc při umírání může být vhodnou či přiměřenou péčí.“

CMQ zároveň požadovalo, aby případný takový postup podléhal přísnému protokolu, a jako model hodný dalšího zkoumání výslovně uvedlo zkušenost Nizozemska a Groningenský protokol. Tuto skutečnost tedy není možné odbýt jako mediální výmysl či chybně přeložený výrok.

Québecká lékařská organizace skutečně otevřela možnost aktivní lékařské pomoci při ukončení života některých novorozenců.

To je ověřený fakt.

Nešlo však o zákon

Zde ale vzniká zásadní hranice mezi skutečností a její možnou mediální interpretací. Collège des médecins du Québec není parlament ani vláda provincie Québec. Je to profesní regulační organizace lékařů. Její stanovisko proto samo o sobě nemohlo legalizovat nový způsob zdravotní péče. A nic takového se ani nestalo.

Kanadský Criminal Code, který stanovuje základní pravidla pro Medical Assistance in Dying – MAID, dnes říká zcela jednoznačně, že žadatel musí být:

„at least 18 years of age and capable of making decisions with respect to their health“

– tedy nejméně osmnáctiletý a schopný rozhodovat o své zdravotní péči.

Kromě toho musí splnit další podmínky, například mít závažný a nenapravitelný zdravotní stav, učinit dobrovolnou žádost a dát informovaný souhlas. Novorozenec tyto podmínky z podstaty věci splňovat nemůže.

Ani Québec dnes MAID dětem nepovoluje

Stejně jednoznačný je současný québecký Loi concernant les soins de fin de vie – Zákon o péči na konci života. Jeho článek 26 stanoví, že člověk žádající v současnosti o MAID musí být plnoletý a schopný souhlasit se zdravotní péčí. Žádost musí podat sám za sebe.

Dokonce i současná informační stránka samotného Collège des médecins du Québec dnes výslovně uvádí, že MAID je zákonem povolena pouze pro plnoleté osoby způsobilé k souhlasu. Pro nezletilé podle CMQ nadále zůstává referenčním rámcem standardní péče na konci života. Eutanazie nebo MAID novorozenců tedy nejsou v Québecu legální.

CMQ své stanovisko nezapřelo. Naopak jej v roce 2022 zopakovalo

Zajímavé je, že po vypuknutí veřejné kontroverze CMQ od svého postoje neustoupilo. Dne 18. listopadu 2022 organizace vydala vysvětlení, v němž reagovala na podle ní zkreslené interpretace své pozice. Upřesnila, že nemá na mysli obecně děti narozené se zdravotním postižením ani všechny vážně nemocné novorozence. Podle CMQ by možnost připadala v úvahu pouze ve výjimečných situacích, kdy dítě podle lékařského posouzení nemá perspektivu přežití a jeho extrémní utrpení není možné zmírnit.

Prezident CMQ Mauril Gaudreault tehdy uvedl, že takové děti jsou rovněž pacienty a podle názoru organizace by jejich rodiče měli mít za přesně stanovených okolností možnost o tuto péči požádat. Tím se potvrzuje důležitá skutečnost:

Nešlo pouze o nešťastnou formulaci jednoho interního dokumentu. Byla to skutečná odborně-politická pozice tehdejšího vedení CMQ.

Eutanazie není totéž jako ukončení marné léčby

Právě zde je nutné rozlišovat pojmy, které jsou v emocionálně vypjaté debatě často zaměňovány. V neonatologii existují situace, kdy lékaři společně s rodiči dospějí k závěru, že další agresivní intenzivní léčba již dítěti neposkytuje reálný prospěch, pouze prodlužuje proces umírání nebo přináší nepřiměřenou zátěž.

Pak může být rozhodnuto například o:

• nezahájení určité další léčby,
• ukončení neprospěšné život udržující léčby,
• přechodu na paliativní péči,
• léčbě bolesti a dalších obtíží.

Smyslem takového rozhodnutí není aktivně způsobit smrt. Příčinou smrti zůstává základní onemocnění či stav dítěte. Aktivní ukončení života je něco jiného. A původní dokument CMQ nelze vysvětlit pouze jako debatu o ukončování marné léčby. Používá totiž přímo výraz aide médicale à mourir a jako model uvádí nizozemský Groningenský protokol. To je pro pochopení celé kontroverze podstatné.

Groningen: cesta, kterou chtěli québečtí lékaři „prozkoumat“

Nizozemsko má v této oblasti zcela výjimečné postavení. Pro velmi vzácné případy vážně nemocných novorozenců zde vznikl tzv. Groningenský protokol. Jde o rámec stanovující mimořádně přísné podmínky, podle nichž jsou posuzovány případy aktivního ukončení života dítěte, které samo samozřejmě nemůže o takový zákrok požádat. Nejde jednoduše o běžnou eutanazii dospělých přenesenou na děti. Jde o zvláštní systém s vlastními podmínkami a následným právním a odborným přezkumem. Právě tento model označil dokument québeckého CMQ za „voie à explorer“ – cestu, kterou stojí za to prozkoumat. To zároveň potvrzuje, že diskuse CMQ skutečně přesahovala standardní paliativní péči.

Novorozenec a „mature minor“ nejsou totéž

Do kanadské diskuse o MAID vstupuje ještě další pojem – mature minors, tedy nezletilí, kteří mají dostatečnou rozhodovací schopnost pochopit svůj zdravotní stav, možnosti léčby a důsledky vlastního rozhodnutí. Kanadské parlamentní výbory skutečně zvažovaly, zda by v budoucnu neměla být MAID za určitých podmínek přístupná také těmto dospívajícím. V roce 2023 zvláštní parlamentní výbor dokonce doporučil, aby federální vláda zvážila změnu Criminal Code a umožnila přístup nezletilým, u nichž bude dostatečná rozhodovací schopnost odborně potvrzena. Ani toto doporučení se však nestalo platným právem. A hlavně: Mature minor není novorozenec.

Dokonce i původní dokument CMQ oba problémy přísně odděluje. Pro děti 0–1 rok diskutuje rozhodování založené na zdravotním stavu dítěte a roli rodičů. Pro skupinu 14–18 let argumentuje schopností samotného nezletilého podílet se na zdravotním rozhodování. Směšovat obě skupiny do jednoho tvrzení o „eutanazii nezletilých“ proto podstatnou část problému zakrývá.

A co předčasně narozené děti vážící 800 gramů?

V některých komentářích k tématu se objevují osobní zkušenosti s extrémně předčasně narozenými dětmi, kterým lékaři zpočátku dávali velmi nejistou prognózu, ale později se vyvíjely dobře. Takové příběhy jsou lidsky mimořádně silné. Jako medicínský důkaz však nestačí. Současně ale upozorňují na jeden skutečně zásadní problém neonatologie – prognostickou nejistotu.

Canadian Paediatric Society doporučuje při rozhodování o péči u extrémně předčasných porodů hodnotit řadu faktorů. Nejen porodní hmotnost, ale především gestační věk, růst plodu, podání kortikosteroidů před porodem, jednočetné či vícečetné těhotenství, vrozené vady, stav dítěte a možnosti specializovaného pracoviště. Rodičům mají lékaři poskytovat individuální prognózu a otevřeně komunikovat také její nejistotu.

Z toho plyne důležitý závěr:

Porodní hmotnost například 800 nebo 1 100 gramů sama o sobě není důvodem k ukončení léčby – natož k MAID.

A původní stanovisko CMQ žádnou konkrétní porodní hmotnost jako kritérium vůbec neuvádí. Hovoří o zcela jiné kategorii případů: o závažných malformacích či komplexních syndromech s mimořádně nepříznivou prognózou a bez perspektivy úlevy a přežití. Proto by bylo zavádějící tvrdit, že návrh CMQ znamenal možnost ukončit život dítěte jednoduše proto, že se narodilo extrémně předčasně nebo mělo velmi nízkou porodní hmotnost.

Nejtěžší otázka: kdo rozhoduje za člověka, který rozhodnout nemůže?

Celá debata tím naráží na mnohem hlubší etický problém. Kanadský systém MAID byl vybudován především na principu autonomie pacienta. Člověk musí svou žádost učinit dobrovolně a po získání potřebných informací. U novorozence tento princip použít nelze. Dítě nemůže svůj názor formulovat, nemůže vyhodnotit alternativy a nemůže dát informovaný souhlas. Rozhodování proto přechází k principu nejlepšího zájmu dítěte, k rodičům a zdravotnickému týmu. Právě tím se neonatal MAID zásadně liší od pomoci při umírání dospělému člověku, který ji sám požaduje.

Zastánci možnosti aktivního ukončení života v naprosto extrémních případech argumentují především tím, že není etické bezúčelně prodlužovat nezmírnitelné utrpení dítěte, které nemá reálnou šanci přežít. Kritici naopak upozorňují na riziko chybné prognózy, nedostatečné paliativní péče, subjektivního posuzování kvality života a zejména na skutečnost, že osoba, jejíž život má být ukončen, nemůže dát souhlas. Velmi citlivým bodem je také zdravotní postižení.

Představy zdravého člověka o tom, jakou kvalitu má život někoho s významným postižením, nemusí odpovídat tomu, jak vlastní život hodnotí samotní lidé se zdravotním postižením. Právě proto je zde mimořádně důležité rozlišovat mezi nevyléčitelným stavem bez perspektivy přežití a životem s postižením.

Dokument z roku 2021 není novým zákonem roku 2026

Neméně důležitý je časový kontext. Kontroverzní dokument CMQ vznikl v roce 2021. Výraznější veřejná a parlamentní diskuse o jeho stanovisku následovala zejména v roce 2022. V roce 2023 pokračovala federální parlamentní debata především o možnosti MAID pro tzv. mature minors. Výbor doporučil další rozšíření systému, legislativa však věkovou hranici nezměnila. K současnému právnímu stavu zůstává federální kanadský zákon jednoznačný:

MAID pouze od 18 let.

Pokud je tedy stanovisko z roku 2021 prezentováno jako nová aktuální legalizace „eutanazie novorozenců v Kanadě“, informace je zavádějící. Pokud je však tvrzení formulováno následovně:

„Významná québecká lékařská profesní organizace skutečně navrhovala, aby se za velmi úzce vymezených podmínek prozkoumala možnost MAID také u dětí do jednoho roku,“ pak je toto tvrzení doložitelné původním dokumentem.

Fakt, který nepotřebuje senzaci

Celý případ nabízí zároveň poučení pro způsob, jakým dnes přijímáme informace. Na jedné straně by bylo chybou skutečné stanovisko CMQ bagatelizovat. Obsahovalo eticky velmi závažný návrh a organizace jej následně veřejně zopakovala. Na druhé straně by bylo stejně chybné proměnit odborný návrh v tvrzení, že Kanada již umožňuje eutanazii novorozenců nebo že předčasně narozené dítě může být usmrceno na základě nízké porodní hmotnosti. Ani jedno z toho současné právo neumožňuje. Skutečná otázka je možná ještě závažnější než její zjednodušená mediální verze:

Existují okolnosti, za nichž může společnost považovat aktivní ukončení života člověka, který nikdy nemohl projevit vlastní vůli, za péči v jeho nejlepším zájmu? Collège des médecins du Québec na tuto otázku v roce 2021 odpovědělo, že za mimořádných okolností stojí tato možnost přinejmenším za prozkoumání. Kanadský zákonodárce ji však do dnešního dne nepřijal. A právě mezi těmito dvěma skutečnostmi – odborným návrhem a platným právem – leží hranice, kterou by žádná seriózní debata o tomto tématu neměla překračovat.

Zdroje informací

1. Collège des médecins du Québec (CMQ) – původní stanovisko k MAID a péči na konci života, 2021
   Jde o klíčový primární dokument, z něhož pochází stanovisko týkající se dětí ve věku 0–1 rok a formulace, že přísně regulovaná MAID může za mimořádných okolností představovat „soin approprié“. Dokument také odkazuje na nizozemský model. Původní dokument CMQ
2. Criminal Code of Canada – § 241.2, Medical Assistance in Dying
   Základní a nejdůležitější zdroj pro současný federální právní stav. Zákon stanoví, že MAID může získat pouze osoba, která je nejméně 18letá a schopná rozhodovat o své zdravotní péči. Novorozenci ani nezletilí tedy podle současného federálního režimu způsobilí nejsou. Criminal Code – § 241.2
3. Québec – Loi concernant les soins de fin de vie
   Aktuální québecký zákon o péči na konci života. Článek 26 stanoví, že osoba žádající o MAID musí být plnoletá a způsobilá souhlasit s péčí. Oficiální konsolidované znění bylo při ověření aktuální k roku 2026. Oficiální zákon Québecu
4. Parliament of Canada – Medical Assistance in Dying in Canada: Choices for Canadians, 2023
   Zpráva zvláštního společného parlamentního výboru. Obsahuje rozsáhlou kapitolu o mature minors. Výbor v doporučení č. 16 navrhoval rozšíření způsobilosti na nezletilé s dostatečnou rozhodovací schopností; doporučení č. 17 navrhovalo alespoň zpočátku omezení na případy s rozumně předvídatelnou přirozenou smrtí. Jde však o doporučení výboru, nikoli platný zákon. Zpráva Parlamentu Kanady
5. Government of the Netherlands – Termination of life of newborn infants
   Velmi důležitý zdroj pro vysvětlení nizozemského modelu, na který CMQ odkazovalo. Nizozemská vláda uvádí zvláštní kritéria pro mimořádné případy ukončení života novorozence: nesnesitelné utrpení bez perspektivy zlepšení, jistotu diagnózy a prognózy, neexistenci rozumné alternativy, souhlas rodičů a nezávislý lékařský posudek. Government of the Netherlands – novorozenci
6. Government of the Netherlands – Euthanasia
   Užitečný oficiální zdroj pro rozlišení běžného nizozemského režimu eutanazie na žádost pacienta od zvláštního režimu ukončení života novorozenců. Nizozemská vláda sama tyto oblasti odděluje. Nizozemská vláda – euthanasia
7. Government of the Netherlands – Termination of life for terminally ill children aged 1–12
   Pro aktuální mezinárodní srovnání je důležité, že Nizozemsko má dnes zvláštní režim také pro terminálně nemocné děti ve věku 1–12 let. Podmínkou je mimo jiné terminální onemocnění, nesnesitelné utrpení bez perspektivy zlepšení a absence rozumné alternativy včetně paliativní léčby. Nizozemská vláda – děti 1 až 12 let

Více článků

Slavnostní spuštění nové platformy blogu MOJEsebepoznani.cz

Schumannova rezonance: Srdeční tep planety a její vliv na člověka

Kulhavka a slintavka: Sto let boje s neviditelným nepřítelem dobytka

Národní očkovací strategie: vypořádané připomínky, které nikdo neviděl

Québec otevřel citlivou debatu o asistovaném ukončení života novorozenců. Co lékaři skutečně navrhli a co dovoluje zákon?

Klíčové termíny a fakta, které byste měli znát

Dne 14. dubna 2026 byl zveřejněn návrh změny č. 2 Územního rozvojového plánu, který vymezuje akcelerační oblasti pro obnovitelné zdroje energie, zejména větrné elektrárny. Tyto oblasti mají umožnit rychlejší a jednodušší povolování staveb, a to na základě zákona č. 249/2020 Sb. o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie.

Níže najdete přehled zásadních termínů:

30. duben 2026
= společné jednání pro dotčené orgány státní správy k návrhu změny

do 14. května 2026
= termín pro zaslání veškerých připomínek
klíčový deadline, po kterém už nemusí být připomínky zohledněny

15. květen 2026 od 10:00 hodin
= veřejné projednání pro obce a veřejnost v Praze
možnost i on-line připojení

do 1. června 2026
= možnost zaslat pouze písemné připomínky na adresu
Ministerstva pro místní rozvoj – Odbor územního plánování

e-mail: podatelna@mmr.gov.cz
nebo prostřednictvím datové schránky

V Kraji Vysočina jsou navržené akcelerační oblasti zaměřeny výhradně na větrnou energii. Stanoviska k nim vydává jak Krajský úřad Kraje Vysočina, tak i samospráva (Rada kraje), a to rovněž do 14. května 2026.

Příklad připomínky k návrhu

Níže máte připravený profesionální vzor občanské připomínky, který splňuje požadavky úřadů – je věcný, konkrétní, opřený o fakta a formulovaný právně korektně. Zároveň je psaný tak, aby byl použitelný pro běžného občana.

Praktické tipy redakce k přípomínce

Buď konkrétní – ideálně uveď i konkrétní lokalitu
Drž se faktů, ne emocí
Připomínku můžeš upravit podle svého názoru (není nutné kopírovat vše)
Čím více věcných připomínek přijde, tím větší váhu mají

Důležitý měsíc pro všechny, kdo chtějí větrné elektrárny připomínkovat, je právě teď

Zásadní odkazy pro orientaci v tématu

Zveřejnění změny č. 2 Územního rozvojového plánu:
https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/koncepce-a-strategie/uzemni-rozvojovy-plan/zmena-c-2-uzemniho-rozvojoveho-planu-a-souvisejici

Možnost dotazů k akceleračním oblastem (Ministerstvo životního prostředí):
https://mzp.gov.cz/cz/agenda/akceleracni-oblasti

Co znamenají akcelerační oblasti v praxi

Tyto akcelerační zóny mají urychlit výstavbu projektů, jako jsou větrné elektrárny, prostřednictvím:

• zjednodušeného povolovacího procesu
• rychlejší administrativy
• podpory rozvoje obnovitelných zdrojů

Z pohledu osobního rozvoje je zajímavé sledovat, jak na podobné změny reagujeme – zda v nás vyvolávají důvěru, nebo naopak obavy. Rozhovor s Danielem Máčovským přináší kritický pohled na plánované rozšiřování větrných parků na Slovensku a v České republice.

Proč je důležité se zapojit právě teď

Proces připomínkování není formalita – je to reálný nástroj, jak ovlivnit budoucí podobu krajiny i energetiky.

Když se nezapojíme:

• rozhodnutí proběhnou bez našeho hlasu
• ztrácíme vliv na prostředí, ve kterém žijeme

Když se zapojíme:

• vyjadřujeme své hodnoty
• stáváme se aktivní součástí společnosti
• posilujeme svou vnitřní kompetenci a vědomí vlivu

Jak se zapojit vědomě a efektivně

Sledujte oficiální informace a podklady
Dodržte termín 14. května 2026
Vyjádřete svůj názor písemně a konkrétně
Zvažte účast na veřejném projednání (osobně nebo online)
Vnímejte své emoce, ale jednejte s nadhledem

Osobní komentář

Tato situace krásně ukazuje, jak se prolíná vnější svět s tím vnitřním. Na jedné straně stojí konkrétní projekty a rozhodnutí, na druhé straně naše hodnoty, postoje a odvaha vyjádřit se.

Nejde jen o větrné elektrárny. Jde o to, jestli si dovolíme být vědomou součástí společnosti.

Výzva k akci

Právě teď máte možnost ovlivnit dění kolem sebe.

Nejdůležitější termín: 14. května 2026

Zeptejte se sami sebe:
Chci být pouze pozorovatelem, nebo aktivním tvůrcem reality kolem sebe?

Vaše připomínka může být malým krokem pro vás, ale velkým krokem pro budoucnost krajiny.

Zdroje informací

Oficiální zdroje (primární informace)

• Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR)
  Změna č. 2 Územního rozvojového plánu:
  https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/koncepce-a-strategie/uzemni-rozvojovy-plan/zmena-c-2-uzemniho-rozvojoveho-planu-a-souvisejici
• Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP)
  Informace k akceleračním oblastem:
  https://mzp.gov.cz/cz/agenda/akceleracni-oblasti

Legislativa

• Zákon č. 249/2020 Sb.
  o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie
  (Sbírka zákonů České republiky)

Regionální informace

• Kraj Vysočina (oficiální web a tiskové zprávy)
  informace o navrhovaných akceleračních oblastech v regionu
  stanoviska krajského úřadu a rady kraje

Doplňující kontext (doporučeno k širšímu pochopení)

• Strategické dokumenty ČR v oblasti energetiky a obnovitelných zdrojů
• Materiály k územnímu plánování a rozvoji krajiny
• Veřejná projednání a oficiální zápisy z jednání

Poznámka redakce

V článku jsou kromě faktických informací zahrnuty také interpretační a názorové roviny, které mají za cíl podpořit vědomé rozhodování, občanskou angažovanost a osobní reflexi. Čtenářům proto doporučujeme pracovat s více zdroji a vytvořit si vlastní informovaný názor.

Více článků

Sluneční erupce a jejich vliv na psychiku: Mýtus, nebo realita?

Pitvy pacientů po očkování – MUDr. Aleš Novotný

Toxické látky v oblečení: Skryté riziko, které může ovlivnit vaše zdraví

Vliv jarní rovnodennosti na naši energii: Jak se naladit na nový začátek

USA oficiálně vystoupily ze Světové zdravotnické organizace

Současný stav: rozptýlený a nepřímý vliv

Veřejnoprávní média jako Česká televize fungují na základě koncesionářských poplatků, přičemž dohled vykonává Rada České televize. Tu volí Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Konkrétní nástroje tlaku dnes

1. Personální vliv (dlouhodobý)

• Poslanecká sněmovna volí členy rady
• rada volí a může odvolat generálního ředitele

Dopad: politický vliv je nepřímý, ale strukturální – projevuje se skrze obsazení klíčových pozic v čase

2. Legislativní nástroj

• Parlament může měnit zákony upravující fungování médií
• může rozhodovat o výši koncesionářských poplatků

Dopad: změna pravidel, ale proces je relativně pomalý

3. Reputační tlak

• veřejná kritika ze strany politiků nebo skupin
• mediální kampaně zpochybňující objektivitu

Dopad: nepřímý tlak na vedení i redakci

4. Kontrolní mechanismy rady

• schvalování rozpočtu
• dohled nad hospodařením

Dopad: průběžný dohled, ale ne přímé řízení obsahu

Charakter současného systému: vliv je rozptýlený, víceúrovňový a pomalejší, bez jednoho dominantního nástroje

Klíčový bod: volení rady

Zásadní fakt: Způsob volby rady není vázán na financování. I při změně financování by:

• Rada České televize byla nadále volena Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
• její pravomoci by zůstaly zachovány (pokud by se nezměnil současný platný zákon)

Závěr: Změna financování sama o sobě nemění strukturu řízení ani personální vliv politiky.

Scénář změny: financování ze státního rozpočtu

Pokud by koncesionářské poplatky nahradilo přímé financování státem, zásadní změny by nenastaly ve struktuře, ale v nástrojích tlaku.

Nové nebo posílené nástroje

1. Rozpočtový tlak (nejzásadnější změna)

• financování by bylo součástí státního rozpočtu
• rozhodovalo by se o něm každoročně

Konkrétní dopad: možnost rychlého snížení či navýšení financí jako reakce na chování instituce

2. Přímější politický vliv přes exekutivu

• vláda by měla větší roli v návrhu rozpočtu a jeho využití

Konkrétní dopad: silnější vazba mezi aktuální politickou mocí a financováním media

3. Kombinovaný tlak (rada + finance)

• zůstává politicky volená rada
• přibývá přímý finanční nástroj

Konkrétní dopad: zesílení a způhlednění vlivu

4. Zkrácení reakční doby

• změny rozpočtu mohou mít rychlý efekt a dopad

Konkrétní dopad: větší citlivost managementu na aktuální politickou situaci. Vliv je přímější, rychlejší a koncentrovanější.

Co se konkrétně změní – přehled

Co se nezmění

Je důležité zdůraznit, pokud se změní pouze financování:

• nezmění se způsob volby rady
• nezmění se formální řízení
• nezmizí politický vliv

Změní se pouze forma, počet a intenzita jednotlivých tlaků, nikoli jeho existence.

Změna ano nebo ne?

Diskuse o veřejnoprávních médiích často směřuje k otázce, zda jsou dostatečně nezávislá. Konkrétní analýza však ukazuje jiný rozměr:

nejde o to, zda vliv existuje – ten existuje vždy
ale jakými nástroji je vykonáván a jak je rozložen

Současný model pracuje s nepřímými a rozptýlenými nástroji. Přechod na státní financování by přinesl nástroje přímější, zejména prostřednictvím rozpočtu. Zásadní změna by však nastala až ve chvíli, kdy by se proměnila samotná struktura řízení – především způsob volby kontrolních orgánů. Bez toho zůstává jádro systému stejné, pouze se mění jeho dynamika.

Více článků

Aktuální trend seberozvoje – psychická odolnost

Miroslav Zelenka: Odkaz světla, které nehasne

Moc, peníze a kontrola: Jaké nástroje tlaku působí na veřejnoprávní média dnes a co by změnila jiná forma financování

Oběti zneužívání v církvi vyzývají stát k odmítnutí smlouvy s Vatikánem

Stát a církev po 2024: Partnerství, nebo jednostranné výhody?

Lékařské autority pod tlakem otázek: co zaznělo po dotazu na „27 miliard“?

V této části vystoupení na konferenci se řečnice zaměřila na konkrétní výzvu s názvem „Fakta proti strachu“, která měla podpořit očkování proti chřipce. Dokument byl prezentován jako stanovisko podpořené několika lékařskými společnostmi a opíral se mimo jiné o často citovaný údaj, že chřipka stojí českou ekonomiku až 27 miliard korun ročně.

Pod výzvou figurují jména známých osobností české medicíny, například Petr Šonka, Petr Pazdiora či Alena Šebková. Právě na ně se řečnice obrátila s jednoduchým dotazem: odkud toto číslo pochází a zda lze dohledat studii, na kterou se výzva odvolává.

Odpovědi, které překvapily

Reakce oslovených lékařů podle prezentovaného záznamu vyvolaly v sále výrazný ohlas:

• Předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka uvedl, že daný materiál nečetl.
• Alena Šebková dokonce odmítla, že by její organizace byla mezi signatáři výzvy, a zdůraznila, že se nehodlá připojovat ke každé iniciativě.
• Petr Pazdiora připustil, že informaci pouze převzal a doporučil obrátit se na jiné zdroje; zároveň si nebyl jistý ani samotným číslem.

Rozpor mezi autoritou a informovaností

Tato část konference otevřela citlivé téma: do jaké míry jsou signatáři podobných výzev obeznámeni s jejich obsahem. Vystoupení naznačilo, že minimálně někteří z nich:

• neměli k dispozici původní analýzu,
• neznali přesný zdroj citovaných dat,
• nebo si nebyli jisti, zda se k výzvě skutečně připojili.

Skok z miliard na desítky miliard

Diskutující poukázali na výrazný rozdíl mezi dřívějšími odhady a aktuálně prezentovanými čísly. Zatímco starší analýzy hovořily o zhruba dvou miliardách korun ročně, nově citovaný údaj – až 27 miliard korun – vyvolal otázky ohledně metodiky i důvěryhodnosti.

Podle vystupujících byl tento odhad přisuzován Hospodářská komora České republiky, která jej měla publikovat prostřednictvím tiskové zprávy. Při následném ověřování se však ukázalo, že samotná studie není veřejně dostupná a její existenci nedokázali doložit ani zástupci komory.

Pátrání bez výsledku

Průběh konference detailně popsal komplikované hledání zdrojového materiálu. Oslovení zástupci komory přiznali, že studii nemají k dispozici, a odkázali na další osoby, které však nereagovaly. Stejně tak Ministerstvo zdravotnictví České republiky uvedlo, že jde o výstup soukromé společnosti a doporučilo obrátit se zpět na zadavatele.

Tato „komunikační smyčka“ bez jasného výsledku se stala jedním z hlavních témat diskuse. Kritici upozornili, že podobně zásadní čísla by měla být podložena transparentní a dostupnou analýzou, zvláště pokud jsou součástí vládní strategie.

Role soukromého sektoru

Podle dostupných informací měla analýzu zpracovat společnost Value Outcomes, napojená na mezinárodní firmu IQVIA. Ta se specializuje na zdravotnickou ekonomiku a spolupracuje s farmaceutickým průmyslem.

Na konferenci zaznělo, že takové zaměření samo o sobě nevylučuje kvalitní výstupy, vyžaduje však zvýšenou míru transparentnosti. Absence metodiky či detailního popisu výpočtů proto vyvolává pochybnosti o objektivitě závěrů.

Odborníci: číslo může stát na neověřitelných předpokladech

Do diskuse se zapojil také biostatistik Arnošt Komárek z Univerzita Karlova. Ten upozornil, že podobné odhady bývají založeny na matematických modelech s řadou předpokladů, které nelze snadno ověřit.

Podle něj může konečný výsledek výrazně záviset na vstupních parametrech modelu. „Důvěryhodnost takového čísla nemusí být vysoká, pokud není jasné, z jakých předpokladů vychází,“ zaznělo během jeho vystoupení.

Otazníky nad podporou odborných společností

Další část debaty se věnovala výzvě „Fakta místo strachu“, pod níž je podepsáno několik desítek organizací včetně lékařských společností. Někteří jejich zástupci však na konferenci uvedli, že dokument buď nečetli, nebo že se k němu jejich organizace nepřipojila.

Tato zjištění vyvolala otázky o tom, jakým způsobem jsou podobné iniciativy komunikovány a jaká je skutečná míra podpory mezi odbornou veřejností.

Média a výběr expertů

Závěrečná část diskuse se dotkla také role médií, konkrétně Česká televize. Padla kritika směrem k výběru expertů, kteří dostávají prostor ve vysílání, a k nedostatečné konfrontaci prezentovaných dat s alternativními odbornými názory.

Konference tak otevřela širší debatu o transparentnosti veřejných politik, kvalitě datových podkladů i odpovědnosti institucí při jejich komunikaci. Spor o čísla týkající se očkování proti chřipce se stal symbolem hlubšího problému – nedostatečné dostupnosti a ověřitelnosti informací, na nichž stojí zásadní rozhodnutí státu.

Dopad na důvěryhodnost

Diskuse se následně stočila k otázce důvěry. Pokud jsou silná ekonomická tvrzení prezentována pod hlavičkou odborných autorit, očekává se jejich opora v ověřitelných datech. Absence jasného zdroje pak může podle diskutujících oslabovat důvěru veřejnosti nejen v konkrétní výzvu, ale i v širší komunikaci zdravotnických témat.

Celý moment patřil k nejvýraznějším částem konference – kombinoval konkrétní ověřování faktů s přímou konfrontací autorit a ukázal napětí mezi odbornou reputací a transparentností informací.

Textový přepis části konference

00:00:00 Speaker 1
Jak víte, Fialova vláda na své poslední schůzi odhlasovala Národní očkovací strategii, což je materiál, který tedy v poslední době budí značný rozruch na odborné i politické scéně. Ten materiál má být jakousi koncepcí, která má nastolit, jak bude stát k očkování přistupovat. Mimo jiné se v něm hovoří právě o očkování proti chřipce. Na straně šest se píše:

00:00:26 Speaker 2
Podle výpočtů Hospodářské komory mohou negativní dopady spojené s nízkou proočkovaností činit České republice desítky miliard korun ročně, přičemž značné části těchto ztrát by bylo možné předcházet cílenými a efektivními očkovacími programy.

00:00:43 Speaker 1
Tahle věta je přímo v tom oficiálním dokumentu schváleném vládou Petra Fialy a následně tam následuje odkaz na tu citovanou tiskovou zprávu Hospodářské komory. Jako zdroj je v té analýze uvedena firma Value Outcomes, což je zdejší partner nadnárodní firmy IQVIA. Každého, kdo se o toto téma zajímá, ovšem musí ten údaj dvacet sedm miliard udeřit do očí, protože víme, že dříve se v podobných analýzách uvádělo číslo o řád menší.

00:01:17 Speaker 1
Dvě miliardy.

00:01:18 Speaker 2
Desátiprocentní proočkovanost, tak bychom dokázali zabránit dvěstě šedesáti tisícům případům chřipky a mnoha dnům pracovní neschopnosti. To, co by zaměstnavatelé a zaměstnanci ušetřili na ztrátě pracovního výkonu, by se pohybovalo kolem dvou miliard korun.

00:01:35 Speaker 1
Takže my jsme se od dvou miliard nějakým skokem dostali k dvaceti sedmi miliardám a nikdo přesně neví, jak se to stalo. Zajímavé je, že citovaný Tomáš Doležal je šéfem nejenom to. Jistě chápete, že mě nutně muselo zajímat, jak se k tomuto údji došlo. Já jsem to zkusila a teď vám popíšu, co se vlastně odehrálo, i když ze všeho nejvíc vám to pravděpodobně bude připomínat tu o Kohoutkovi a slepičce. Eh, už týden si totiž dopisuji s tiskovým mluvčím Hospodářské komory, kdy jsem měla za to, že by tu studii měli mít oni především, když k ní vydali tiskovou zprávu.

00:02:10 Speaker 1
Bohužel jsem neuspěla. Mluvčí Hospodářské komory pan Sotona přiznal, že ten materiál není k nalezení. Ta slova mi v telefonickém rozhovoru řekl: V současné době tu studii nemám. V té tiskové zprávě je citace pana Prouzy a ten mi nereaguje. Já jsem psal i paní předsedkyni zdravotnické sekce paní Karáskové, která je pod tou zprávou také citována, protože od ní ten návrh té tiskové zprávy tehdy přišel, ale taky nemám reakci, řekl mi pan Sotona. Já jsem to tedy nevzdávala. Snažila jsem se dál. Telefonovala jsem do sekretariátu prezidenta Hospodářské komory pana Zajíčka.

00:02:44 Speaker 1
Tam jeho asistentka řek asistentka řekla, že to zjistí, ale pak už se neozvala. Pak jsem volala paní Simoně Strouhalové z úseku legislativy, práva a analýz, která tam má na starosti zdravotnictví a sociální oblast, ale ta mě zase odkázala zpátky na pana Sotonu. Ten mi potom napsal, že už mi přece řekl, že se mám zeptat Tomáše Prouzy, který mu teda nereaguje a mně nere nereagoval také. Takže to bylo marné. Eh, takže jsem si řekla, že tedy nebudu chodit za kováříčkem, když můžu za kovářem. A obrátila jsem se přímo na tiskový odbor Ministerstva zdravotnictví.

00:03:17 Speaker 1
A odtamtud jsem dostala tuto informaci:

00:03:21 Speaker 2
Je to průzkum soukromé společnosti, a to nemá s ministerstvem nic společného.

00:03:27 Speaker 1
Tak to je pravda. Opáčela jsem tedy v následném mailu. Ale pak by mě zajímalo, proč je součástí vládní strategie. Dokonce jsem tiskovému odboru poradila, aby se tedy zkusili zeptat pana magistra Zdeňka Kyselého, což je úředník na ministerstvu, který tu národní očkovací strategii psal. Jestli ji třeba nemá někde v šuplíku nebo pod židlí, nebo jestli se mu někde nezatoulala. Když ji tedy do té strategie zapracoval, tak samozřejmě ji musí mít a určitě ji přece četl, že ano?

00:03:59 Speaker 1
Po dvou dnech mi přišla tato odpověď:

00:04:02 Speaker 2
Zadavatelem předmětné studie byla Hospodářská komora, proto je vhodné se s případnými dotazy k metodice či konkrétním výpočtům obrátit přímo na ni.

00:04:12 Speaker 1
Jak jsem řekla o Kohoutkovi a slepičce. Už jsem moc nevěděla, kam se obrátit, když v tom mne zachránil pan Cikrt a pan Chlíbek. Upozornili totiž na to, že vznikla nová výzva, pod kterou je podepsáno dvaadvacet organizací. Ta výzva se jmenuje Fakta místo strachu. A když jsem si ji přečetla, úplně jsem zajásala, protože v té výzvě se vyloženě píše o studii Hospodářské komory, která zjistila, že když se necháme naočkovat proti chřipce, ušetříme ekonomice dvacet sedm miliard.

00:04:46 Speaker 1
Doufám, že to tam vidíte. A potvrdil to i pan profesor Chlíbek na Facebooku. Ano, který v diskusi právě na stránce SMIS uvedl, že mezi těmito dvaadvaceti organizacemi je dokonce devět lékařských společností. Měla jsem obrovskou radost. Začala jsem obvolávat ty lékařské společnosti s prosbou, aby mi ten materiál, pod který se podepsali, poslali. Nejdříve jsem se dovolala panu doktoru Šonkovi, který je šéfem Sdružení praktických lékařů České republiky.

00:05:18 Speaker 2
Férovi vám říkám, že jsem to nečetl.

00:05:24 Speaker 1
Ještě zábavnější, to řeknu já, byla odpověď paní doktorky Šebkové, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů. Cože? My ale nejsme signatáři. Já jsem to panu Řežábkovi jasně říkala. Říkala jsem mu, že Národní očkovací strategii podporujeme, což jsme deklarovali v rámci Společnosti Jana Evangelisty Purkyně, a to považujeme za dostatečné vyjádření podpory. My se nebudeme podepisovat pod kdejakou výzvu.

00:05:55 Speaker 1
My signatáři nejsme, odmítla to rázně s tím, že si to s tím panem Řežábkem vyříká. Do třetice jsem se dovolala panu doktoru Pazderovi, což je předseda Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii a ten mi řekl toto

00:06:11 Speaker 2
Já to jenom přebírám. Tak snad by vám to mohli dát oni.

00:06:15 Speaker 1
Na můj upřesňující dotaz, zda tu strategii četl, odpověděl, že ne, ale že byl kdysi na nějaké přednášce, kde se to takto říkalo. Tak jsem se ještě doptala, jestli se na té přednášce říkala úspora dvě miliardy nebo dvacet sedm miliard. To už si nebyl úplně jistý. Říkal, že asi těch dvacet sedm, ale neví přesně. Takže to vypadá, že pan profesor plukovník neříkal pravdu, když tvrdil, že se pod výzvu podepsalo devět lékařských společností, protože minimálně jedna se nepodepsala a ty další dvě, které se podepsaly, nevěděly, co podepisují.

00:06:49 Speaker 1
Protože já vám teď řeknu, jak je to s tou studií doopravdy. Ta studie není veřejná. Nikdo z těch lidí, kteří s ní šermují, ji patrně nikdy neviděl. Zpracovala ji, jak jsem řekla, soukromá konzultační společnost Value Outcomes, což je český partner firmy IQVIA, a ten se specializuje na zdravotní ekonomiku, tvorbu ekonomických modelů, analýzy nákladové efektivity a podporu uvádění léků na trh. Pomáhá především farmaceutickým firmám s přípravou podkladů pro jednání o cenách a úhradách ze zdravotního pojištění.

00:07:23 Speaker 1
Takže když firma, která žije z toho, že pomáhá výrobcům vakcín a léků maximalizovat prodeje a obhajovat jejich cenu před pojišťovnami a státem, najednou spočítá, že chřipka stojí ekonomiku nízké desítky miliard a že při vyšší proočkovanosti jich dvacet sedm ušetříme, ale neřekne, jak na to přišli, my se jim divit nemůžem, protože tohle je jejich práce. Divné je, že na tohle naskakují lékaři, Ministerstvo zdravotnictví, vláda, ale třeba i Státní zdravotní ústav, který se na přípravě národní očkovací strategie taky podílel.

00:07:57 Speaker 1
Mě přesto zajímalo i to, jak se k takovému údji vůbec mohli dobrat, protože i když tu metodiku neznám, tak mě zajímalo, ono v tom může být nějaké racionální jádro. A tak jsem požádala profesora Arnošta Komárka, aby se k tomu vyjádřil. Mám tady pana profesora Arnošta Komárka. Arnošte, prosím tě, řekni nám, jaká je tvoje erudice a jakou máš odbornost.

00:08:23 Speaker 3
Tak jsem profesorem pravděpodobnosti a matematické statistiky a hlavní moje odbornost je biostatistika, výpočetní statistika a s tím související věci.

00:08:34 Speaker 1
Jako biostatistik, řekni mi, kolik je vlastně biostatistiků v Česku? Biostatistiků.

00:08:39 Speaker 3
Takhle ono je těžký říct, protože minimálně v Čechách ne-neexistuje jako obor, kde by př, jako přímo z něj vystupoval biostatistik. Takže biostatistikem se v Čechách stávají spíš lidi tím, že to provozujou. Kolik jich je? No tak nevím. Těžko říct, jo, tak ale desítky to určitě nejsou.

00:08:59 Speaker 1
Když se podíváme na některé studie, které se v této souvislosti dělají, tak vznikla jedna, která tvrdí, že proočkováním populace proti chřipce by se ušetřilo dvacet sedm miliard. Co bys o té studii řekl?

00:09:11 Speaker 3
Takhle, já jsem nebo něco o ní teď vím díky tomu, že jsem se též snažil mírně zjistit, odkud se to číslo vzalo. Do studie nebo respektive nějaké podklady nejsou k dispozici, respektive mně určitě nejsou k dispozici, takže o tom mohu říct pouze velice málo. V souhrnu to číslo bude nejspíš založeno na nějakém modelu matematickém nejspíš, kde je učiněno mnoho předpokladů o tom, co vlastně způsobí to, že onemocním chřipkou.

00:09:42 Speaker 3
Velká část těch předpokladů se nedá nijak ověřit, takže z mého pohledu se jedná o jakési číslo, jehož důvěryhodnost asi nebude nijak vysoká.

00:09:53 Speaker 1
Tak ale dokázal bys to třeba přirovnat k tomu, jak se modelovalo během pandemie covidu?

00:09:58 Speaker 3
No, z velká, no, přirov ale bude to nejspíš velmi podobné. Za pandemie covidu v té fázi, ještě než přišlo očkování, tak velkým tématem byly matematické modely, které se snažily vyhodnotit, jak ta-takové či jiné opatření zabrání či nezabrání šíření viru. A v podstatě prakticky nebo skoro všechno, co bylo ve veřejném prostoru minimálně v Čechách, tak byly ma-matematické modely, ne statistické, ale matematické modely,

00:10:29 Speaker 3
kde zase všechno bylo založeno na tom, že se předpokládalo, že když omezím kontakty takhle, tak šíření viru se omezí nějak jinak. A skoro všechno byly opět neověřitelné předpoklady. Takže velká část těch vstupů a nejenom vstupů, ale potom i těch vazeb, jak jedna věc působuje druhou, se v podstatě nedá nikde napozorovat ani odhadnout, ani musíme předpokládat. A podle toho, co předpokládám, tak mi vyjde na konci nějaké číslo.

00:11:01 Speaker 1
Tak to byl pan profesor Arnošt Komárek, profesor biostatistiky, který učí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, ale do České televize ho taky nezvou. Tady vám zase ocituju kousek z odpovědi pana generálního ředitele Chudárka.

00:11:20 Speaker 2
Při, při vybírání konkrétních hostů do vysílání se proto zohledňuje, jestli jsou to zástupci relevantní instituce nebo skupiny odborníků, kteří mají nejen odborné znalosti, ale také zodpovědnost za výroky ve veřejném prostoru.

00:11:36 Speaker 1
Takže biostatistik profesor Komárek je patrně asi úplně nezodpovědný. Na tomto místě bych chtěla připomenout, jací odborníci na statistiku a modelování chodili do České televize vyprávět své rozumy v době pandemie COVID-19 a co všechno z nich padalo. Takový systém PES například. Ten zůstane pravděpodobně navždy v naší paměti, kdy doporučoval, aby diváci seděli v divadlech obřadu nebo aby se děti musely ve školách střídat po týdnech.

00:12:09 Speaker 1
Jen shodou šťastných náhod ti všehozchopní zodpovědní vědci, které má pan Chudárek tak rád, před Velikonocemi v roce 2021 neprosadili zavření průmyslu. Byli jsme od toho opravdu jen malý kousíček. Takže dneska nám stejně fundovaní experti předkládají čísla o úsporách, které nám přinese proočkovanost populace proti chřipce. A redaktoři České televize jim opět jen drží mikrofon, i když nás rada ČT ujišťuje, že ten mikrofon drží s adekvátním kritickým odstupem.

00:12:45 Speaker 1
Doufám, že ten kritický odstup je aspoň dva metry, aby nechytili nějakou virózu.

Více článků

Past dokonalého světa: Proč lidstvo potřebuje chyby v systému?

Domovina včel i chuti: Příběh rodinného včelařství z Vysočiny

Když se vesmír poprvé zeptal „Proč?“

Nawrocki v Praze: EU nám nesmí diktovat život. Představil pětibodový plán reformy a u Trumpa se střetl s Pavlem

Skrytá moudrost symbolů: Jak lidstvo po staletí mapovalo neviditelné vzorce života

Ekonomika jako tichý hybatel nálady

Zpomalení globálního růstu, tlak na ceny energií a základních potřeb a nejistota v mezinárodním obchodě vytvářejí prostředí, ve kterém se společenská atmosféra mění rychleji než samotná ekonomická data. Nejde pouze o to, kolik lidé skutečně vydělávají, ale o pocit ztráty kontroly nad vlastní budoucností. Tento pocit se v historii opakovaně ukazuje jako klíčový spouštěč nespokojenosti. V příštích měsících lze očekávat, že:

• spotřebitelé budou opatrnější,
• domácnosti začnou více šetřit,
• a důvěra v instituce bude dál oslabovat.

Ekonomická realita tak nebude pouze číslem v tabulce, ale silným psychologickým faktorem formujícím společenské chování.

Společenské napětí: Fragmentace místo jednoty

Rostoucí počet konfliktů a politického napětí ve světě má přímý dopad na vnímání bezpečnosti. Nejde jen o vzdálené války, ale o proměnu společenského klimatu – více strachu, více polarizace a menší tolerance k odlišným názorům. Namísto velkých globálních protestních vln se pravděpodobně objeví:

• lokální protesty a stávky,
• nárůst frustrace ve veřejném prostoru,
• a postupná normalizace tvrdších politických opatření.

Společnost se tak může stát méně soudržnou a více reaktivní.

Digitální realita: Když pravda ztrácí pevnou půdu

Jedním z nejzásadnějších, a přitom často podceňovaných faktorů je proměna digitálního prostředí. S nástupem pokročilých nástrojů umělé inteligence se stává stále obtížnější rozlišit mezi autentickým a manipulovaným obsahem. To vede k fenoménu, který lze nazvat erozí sdílené reality:

• lidé si přestávají být jisti, co je pravda,
• roste nedůvěra k médiím i institucím,
• a posiluje tendence věřit jednoduchým vysvětlením.

Důsledkem není jen dezinformace, ale hlubší problém: rozpad společného rámce, na kterém společnost stojí.

Klima a každodenní stres

Vedle geopolitiky a ekonomiky hraje roli i méně viditelný, ale významný faktor – klimatické podmínky. Očekávané nadprůměrné teploty v nadcházejících měsících mohou zesílit:

• fyzickou únavu,
• zdravotní zátěž,
• i celkovou podrážděnost populace.

Teplo, drahé energie a informační přetížení společně vytvářejí prostředí, ve kterém roste psychologické napětí v běžném životě.

Migrace a latentní konflikty

Globální pohyb obyvatelstva zůstává jedním z klíčových témat, i když není vždy v centru mediální pozornosti. Rostoucí počet vysídlených osob znamená tlak na infrastrukturu, sociální systémy i identitu komunit. Tento faktor bude i nadále působit jako tichý akcelerátor politického napětí, zejména v regionech s již existujícími socioekonomickými problémy.

Zákulisní realita: Stabilita navenek, příprava uvnitř

Zajímavým rysem současného vývoje je rozdíl mezi veřejnou komunikací a interním fungováním institucí. Zatímco navenek dominuje jazyk stability a kontroly, v zákulisí probíhá intenzivní příprava na různé scénáře.

Tento rozpor není známkou chaosu, ale spíše standardní reakcí na nejistotu:

• vlády posilují krizové plány,
• firmy optimalizují rizika,
• a instituce se připravují na možné výkyvy.

Psychologie doby: Únava místo paniky

Možná nejvýraznějším rysem nadcházejícího období nebude strach, ale únava. Fenomén, který se v posledních letech stále více prohlubuje:

• únava z krizí,
• únava z informací,
• únava z neustálé nejistoty.

Tato „tichá únava“ vede k apatii, cynismu a snížené schopnosti reagovat konstruktivně.

Co to znamená pro jednotlivce?

Z pohledu osobního rozvoje a sebepoznání má tato situace zásadní význam. V prostředí rostoucí nejistoty se klíčovou kompetencí stává:

• schopnost pracovat s vlastní psychikou,
• udržet si vnitřní stabilitu,
• a kriticky pracovat s informacemi.

Příštích 100 dní nebude testem systémů, ale testem jednotlivců – jejich odolnosti, vědomí a schopnosti nenechat se strhnout kolektivní náladou. Možná právě zde se skrývá nejdůležitější otázka dnešní doby: Jak si zachovat vnitřní rovnováhu ve světě, který ji postupně ztrácí?

Od naší redakce

Dr. Sterz, který byl ve společnosti Pfizer zodpovědný za veškeré pokusy na zvířatech sloužící k zajištění bezpečnosti léčiv, podrobil schvalovací proces vakcíny Comirnaty zdrcující kritice. Podle něj došlo k bezprecedentnímu selhání kontrolních mechanismů, které přirovnal k tragédii s lékem Contergan (Thalidomid).

Chybějící testy na rakovinu a plodnost

Jedním z nejzávažnějších bodů obžaloby je absence studií karcinogenity. „Karcinogenní riziko nebylo z časových důvodů zkoumáno,“ uvedl Sterz. Podle něj je alarmující, že nebyly provedeny ani alternativní výzkumy.

Podobná situace nastala i u studií reprodukční toxicity. Studie na potkanech byla podle experta provedena nedostatečně, což znemožnilo jakýkoliv spolehlivý odhad dopadů vakcíny na těhotenství nebo vývoj potomstva. Sterz tvrdí, že esenciální toxikologické studie byly „obětovány rychlosti“ v rámci zrychleného schvalovacího řízení, a to bez přijatelného odůvodnění.

Rozpor v kvalitě: Laboratoř vs. masová produkce

Toxikolog rovněž upozornil na zásadní rozdíl mezi látkou použitou v klinických studiích a tou, která byla podávána široké veřejnosti.

• Klinické testování: Byl použit vysoce čistý preparát.
• Masová výroba: Z nákladových důvodů byla využita metoda pomocí bakterie Escherichia coli.

Důsledkem této změny je podle Sterze „významná kontaminace bakteriální DNA“, která může představovat vážné riziko vzniku rakoviny.

Úmrtí a „underreporting“

Dr. Sterz se opírá o interní zprávy Pfizeru (tzv. Post-Marketing Reports), které již dva měsíce po schválení uváděly přes 1 200 podezření na úmrtí. „Nejpozději v tu chvíli měla být vakcína stažena z trhu,“ prohlásil.

V Německu eviduje Institut Paula Ehrlicha (PEI) přes 2 100 hlášení o úmrtí v souvislosti s vakcínou. Sterz však varuje, že realita je mnohem horší kvůli tzv. podhlášenosti (underreporting). Pokud by se aplikoval koeficient používaný v USA (faktor 30), mohlo by se v Německu jednat až o 60 000 úmrtí způsobených očkováním.

Zpochybnění poměru přínosů a rizik

Zatímco německé soudy v odškodňovacích sporech často argumentují kladným poměrem přínosů a rizik, Dr. Sterz tento pohled odmítá. Odkazuje na propočty matematika Roberta Rockenfellera z univerzity v Koblenzi, podle nichž na jeden těžký průběh covidu, kterému vakcína údajně zabránila, připadá 25 závažných vedlejších účinků.

Závěrem expert upozornil na statistiky úmrtnosti: „V letech 2021 a 2022 úmrtnost v Německu výrazně vzrostla ve srovnání s rokem 2020. Pokud by byl poměr přínosů a rizik pozitivní, musela by úmrtnost po zavedení vakcíny klesnout.“

Předložené informace naznačují, že společnost se nachází v bodě, kdy je nutná hluboká reflexe. Nejde již jen o boj proti viru, ale o ochranu integrity vědeckého poznání a práv jednotlivce. Bez otevřeného přiznání případných pochybení a důsledného vyšetření všech vedlejších účinků riskuje společnost ztrátu základního pilíře moderní civilizace – víry v to, že pokrok a medicína slouží primárně k ochraně života, nikoliv k jeho ohrožení. Slyšení pokračovalo vystoupením zástupců vládních stran, přičemž oficiální vyjádření dotčených institucí k těmto konkrétním obviněním se očekává v následujících dnech.

Zde je kompletní český přepis rozhovoru z videa:

Přepis rozhovoru (překlad z němčiny)

00:00:00 Tazatel 1 Pane doktore Sterzi, pracoval jste jako hlavní toxikolog pro Pfizer Evropa. Je to správně?

00:00:09 Dr. Sterz Ano, to je správně. Byl jsem tam zodpovědný za všechny experimenty na zvířatech, které slouží k zajištění bezpečnosti léčivých přípravků.

00:00:16 Tazatel 1 Děkuji. Moje otázky se týkají přípravku Comirnaty od společnosti Pfizer-BioNTech. Intenzivně jste se zabýval schvalováním této vakcíny a dokumentací k ní. Je to tak?

00:00:28 Dr. Sterz To je pravda.

00:00:30 Tazatel 1 Byla před schválením prověřována karcinogenita (rakovinotvornost) této vakcíny?

00:00:36 Dr. Sterz Ne, karcinogenní riziko nebylo z časových důvodů zkoumáno. Mimochodem považuji za velmi znepokojivé a politováníhodné, že nebyly provedeny ani žádné alternativní studie.

00:00:50 Tazatel 1 V Německu, ale i v mnoha dalších zemích pozorujeme, že po očkovací kampani došlo k prudkému poklesu porodnosti.

00:01:00 Dr. Sterz Narážíte na výzkumy týkající se rozmnožování. Studie na potkanech s přípravkem Comirnaty byla provedena… eh… nedostatečně. Nebylo tedy možné provést žádné spolehlivé odhady účinku vakcíny na březost nebo vývoj potomstva. Člověk má pocit, že jsme se z katastrofy s Conterganem vůbec nepoučili. Schválení proběhlo podle protokolu RKI ve zrychleném režimu. To znamenalo, že esenciální toxikologické studie byly obětovány rychlosti, a to bez přijatelných odůvodnění.

00:01:35 Dr. Sterz U srovnatelné indikace neznám žádný případ, kdy by byly všechny tyto studie vynechány. Toto schválení tak vedlo k nepřípustným pokusům na lidech.

00:01:44 Tazatel 1 Institut Roberta Kocha (RKI) si tehdy interně poznamenal, že vedlejší účinky a škody po očkování mají být prověřovány až po uvedení na trh. Co z toho vyplynulo?

00:01:57 Dr. Sterz Zpráva společnosti Pfizer o sledování po uvedení na trh (Post-Marketing Report) hovořila o více než 1 200 případech podezření na úmrtí během pouhých dvou měsíců po schválení. Nejpozději v tu chvíli se měl přípravek Comirnaty stáhnout z trhu. Institut Paula Ehrlicha (PEI) obdržel, pokud jsem správně informován, dosud 2 133 hlášení o úmrtí po aplikaci Comirnaty. U těchto spontánních hlášení existuje vysoká temná cifra kvůli podhlášenosti (underreporting).

00:02:27 Dr. Sterz Skutečný počet je tedy mnohem vyšší. V USA se u podhlášenosti vychází z faktoru 30, kterým by se registrované případy měly násobit. Pro Německo by to odpovídalo 60 000 úmrtím v důsledku očkování.

00:02:46 Tazatel 1 Šedesát tisíc. Federální vláda tedy zadržuje důležitá data o škodách po očkování (Safe-Vac a data od pojišťoven) a většina této komise dokonce odmítla si tato data vyžádat. Bylo by možné se škodám a úmrtím vyhnout, kdyby schválení proběhlo podle pravidel?

00:03:04 Dr. Sterz Ano, protože při dodržení pravidel by Comirnaty vůbec nesměla být schválena.

00:03:10 Tazatel 1 V současné době mnoho poškozených očkováním v Německu bojuje o odškodnění a často prohrávají, protože soudy tvrdí, že Comirnaty má pozitivní poměr přínosů a rizik. Je tento předpoklad oprávněný?

00:03:24 Dr. Sterz Z mého pohledu v žádném případě. Comirnaty nebyla v klinickém vývoji vůbec zkoumána z hlediska prevence těžkých onemocnění nebo úmrtí. Dokumentace Pfizeru tedy pozitivní poměr přínosů a rizik neumožňuje rozpoznat. Matematik Robert Rockenfeller z univerzity v Koblenzi odhaduje, že na každý těžký průběh covidu, kterému Comirnaty údajně zabrání, připadá 25 závažných vedlejších účinků.

00:03:54 Tazatel 1 Dobře. Klesla v Německu po zahájení očkovací kampaně úmrtnost očištěná o věk?

00:04:00 Dr. Sterz Ne, úmrtnost v letech 2021 a 2022 ve srovnání s rokem 2020 výrazně vzrostla. Při pozitivním poměru přínosů a rizik by úmrtnost musela klesnout ve chvíli, kdy byla vakcína na začátku roku 2021 k dispozici.

00:04:16 Tazatel 1 To dává smysl. Dostalo obyvatelstvo během očkovací kampaně tu látku, kterou Pfizer testoval ve zkráceném řízení o nouzovém schválení?

00:04:27 Dr. Sterz Ne. Pro klinické testování před schválením byla použita vysoce čistá látka. Ta byla pro masovou výrobu příliš drahá. Obyvatelstvo dostalo vakcínu, která byla vyrobena pomocí bakterie Escherichia coli. Výsledkem jsou významné kontaminace bakteriální DNA a následkem by mohlo být značně zvýšené riziko rakoviny.

00:04:52 Tazatel 1 Velice vám děkuji.

00:04:55 Speaker 3 Jako další dostává slovo paní Seitz za SPD.

Zdroje informací

Zdroje informací pro tento článek a přepis vycházejí primárně z videozáznamu, který zachycuje veřejné slyšení. Abychom zasadili tyto informace do reálného kontextu, zde je přehled ověřitelných faktů a osobností, které ve videu figurují:

• Dr. Helmut Sterz: Ve videu vystupuje jako bývalý hlavní toxikolog společnosti Pfizer (Pfizer Europe). Dr. Sterz se v poslední době (zejména v roce 2024 a 2025) stal v Německu výraznou postavou kritizující schvalovací procesy vakcín.
  • Poznámka k ověření: Dr. Sterz skutečně vypovídal před různými vyšetřovacími komisemi v Německu (např. v saském zemském sněmu nebo v expertních komisích), kde prezentoval své výhrady k toxikologickým studiím.
• Robert Rockenfeller: Ve videu zmíněný matematik z univerzity v Koblenzi. Skutečně existuje vědecká publikace (např. v časopise Frontiers in Medicine, 2022), kde Rockenfeller a jeho kolegové analyzovali poměr přínosů a rizik (tzv. Harm-to-Benefit Ratio) a došli k závěru, že u vakcíny BNT162b2 (Pfizer) může na jeden zabráněný těžký průběh připadat až 25 závažných vedlejších účinků (SAE).

Oficiální dokumenty zmíněné v přepisu

• Protokoly RKI (Institut Roberta Kocha): Odkazují na uniklé interní zápisy z krizového štábu RKI, které byly v Německu medializovány (tzv. „RKI Files“). Tyto protokoly potvrzují debaty o politickém tlaku na schvalování opatření a vakcín.
• Post-Marketing Report (Pfizer): Jde o dokument „Cumulative Analysis of Post-authorization Adverse Event Reports“, který Pfizer musel zveřejnit na základě soudního příkazu v USA. Zpráva skutečně uvádí 1 223 úmrtí nahlášených během prvních 90 dnů po uvedení na trh (podle kritiky však nebylo u všech prokázána kauzalita, což je bod vědeckého sporu).
• Proces výroby (Process 1 vs. Process 2): Informace o rozdílu mezi „čistou“ vakcínou pro studie a vakcínou vyráběnou pomocí E. coli pro trh je reálným technickým faktem potvrzeným regulačními úřady (EMA i FDA). Spor se vede o to, zda zbytková bakteriální DNA představuje zdravotní riziko (regulační úřady tvrdí, že limity jsou bezpečné, kritici jako Dr. Sterz tvrdí opak).

Instituce a terminologie

• Paul-Ehrlich-Institut (PEI): Německý federální institut pro očkovací látky a biomedicínu. Pravidelně vydává „Bezpečnostní zprávy“ (Sicherheitsberichte), ze kterých Dr. Sterz čerpá data o nahlášených úmrtích.
• Underreporting (Podhlášenost): Standardní epidemiologický termín. Dr. Sterz ve videu zmiňuje „faktor 30“ – toto číslo pochází z diskusí o americkém systému VAERS, kde někteří výzkumníci (např. Jessica Rose) odhadují, že skutečný počet vedlejších účinků je mnohonásobně vyšší než počet nahlášených.

Upozornění: Prezentované informace představují pohled Dr. Sterze a kritické části vědecké obce. Oficiální stanoviska institucí (EMA, PEI, Ministerstvo zdravotnictví ČR) nadále považují vakcínu Comirnaty za bezpečnou a její přínos za převažující nad riziky.