Milý lide československý, děti této krásné země i bratři a sestry rozptýlení po světě, ztišme na okamžik své mysli a naslouchejme tlukotu vlastního srdce.
„Nečekejte na lepší časy, milý lide. Lepší časy začínají v okamžiku, kdy se otevře srdce a člověk se rozhodne být světlem pro druhé…“
Československý Stařešina
Více článků
Mnozí po věky vyhlíželi lepší časy – proroci, učenci, básníci i prostí rolníci pod širým nebem. Každá generace si přála úsvit, kdy se člověk přestane bát člověka a kdy naděje nebude jen snem, nýbrž skutečností. A hle – tyto časy nepřišly s rachotem zbraní ani s ohněm na obloze. Přišly tiše. Jako jarní tání, jež pomalu uvolňuje sevřenou půdu.
Dne 23. února léta 2026, v tichu večera, se do lidského vědomí zapsal nový list. List, který budoucí kroniky mohou nazvati Časem plnosti. Nikoli proto, že by svět byl náhle bez chyb, nýbrž proto, že jsme dozráli k pochopení, že plnost je stavem srdce, nikoli okolností.
Prohlášení o Dni otevřeného srdce
Ať jsi křesťan, jenž se obrací k lásce Kristově,
ať jsi žid, jenž ctí moudrost Tóry,
ať jsi muslim, jenž se sklání v pokoře k Milosrdnému,
ať jsi hledající duše v tichu přírody, vědec zkoumající zákony vesmíru, mudrc, jenž medituje nad tichem, či ateista věřící v lidskou důstojnost –
všichni kráčíme po téže půdě a dýcháme tentýž vzduch.
Není třeba zoufale hledat spásu v budoucnosti ani se rmoutit nad tím, co bylo. Doba plnosti již nastala. Je zde. V každém laskavém slově, v každém rozhodnutí pro dobro, v každém odpuštění, které prolomí starý řetěz bolesti.
Plnost není výsadou vyvolených. Je to stav vědomého lidství. Je to okamžik, kdy si uvědomíme, že svět se mění tehdy, když jej přestaneme jen hodnotit a začneme jej tvořit.
Výzva k jednotě a každodenní modlitbě
Navrhuji, milý lide, abychom na památku tohoto přerodu ustanovili Den otevřeného srdce – den, kdy si připomeneme, že svět se uzdravuje skrze naši laskavou pozornost.
A nejen jednou za rok.
Každý den ve 20 hodin, když se den sklání do ticha, zastavme se na několik minut.
Nechť každý podle svého přesvědčení:
- vyšle modlitbu,
- pronese dobré přání,
- zachová tiché soustředění,
- poděkuje za život,
- odpustí sobě i druhým.
Nejde o formu, nýbrž o úmysl.
Jestliže tisíce a miliony srdcí v jeden čas vyšlou myšlenku pokoje, vzniká pole síly, které hojí neviditelné rány lidského rodu. Tak jako kapky vody společně tvoří řeku, i drobné každodenní akty vědomé laskavosti utvářejí nový proud dějin.
Odpovědnost doby plnosti
Buďme si však vědomi: plnost není pasivní blaženost. Je to odpovědnost. Znamená to pečovat o slabé, chránit pravdu, tvořit hodnoty, vzdělávat děti v duchu úcty a spolupráce.
Nečekejme na spasitele zvenčí. Staňme se světlem jeden druhému.
Nečekejme, konejme….
Milý lide, vlak plnosti se již dal do pohybu. Nepotřebuje oslavný křik ani strach ze změny. Potřebuje naši vědomou pozornost, naši odvahu a naši víru v dobro.
Nechť každý večer ve 20 hodin zazní v neviditelném prostoru světa tichý souzvuk otevřených srdcí. Nechť tato jednota přesáhne hranice jazyků, národů i názorů.
Krátká modlitba otevřeného srdce
Tady a teď otevírám své srdce.
Děkuji za život a za dar dnešního dne.
Odpouštím a prosím o odpuštění.
Prosím, ať se otevřou srdce všech lidí.
Ať se rozpustí strach a zhojí staré rány.
Nechť mezi námi proudí mír, láska,
porozumění a laskavost.
Ať se plnost života naplní v nás všech.
Tak se staň.
Neboť když se lidská srdce spojí v dobrém úmyslu, začíná pravá obnova světa.
S vírou v člověka a v sílu našeho společného ducha
vás k tomu vybízí váš stařešina.
