Více článků

Vládní zmocněnec Kotlár vyzývá k zákazu mRNA vakcín proti COVID-19

Kulhavka a slintavka: Sto let boje s neviditelným nepřítelem dobytka

Slavnostní spuštění nové platformy blogu MOJEsebepoznani.cz

Síla občanského hlasu: Proč je důležité zajímat se o dění kolem nás

Moc, peníze a kontrola: Jaké nástroje tlaku působí na veřejnoprávní média dnes a co by změnila jiná forma financování

Kdo je Angus Dalgleish

Angus Dalgleish není člověk stojící mimo onkologii. Jde o britského lékaře s dlouhou profesní historií v oblasti nádorové imunologie, imunoterapie a výzkumu HIV. Působil jako zakládající profesor onkologie na St George’s University of London a jeho vědecká práce se po desetiletí soustředila mimo jiné na melanom, terapeutické nádorové vakcíny, T-lymfocyty a mechanismy, jimiž imunitní systém rozpoznává nádorové buňky. Právě proto nelze jeho tvrzení odmítnout pouze argumentem, že jde o „antivakcinačního aktivistu“. Rozhodující otázkou zůstává: co skutečně pozoroval a co z toho lze vědecky vyvodit?

První varování: návrat stabilizovaných melanomů

Dalgleish začal své obavy veřejně formulovat přibližně od roku 2022. Tvrdil, že ve své klinické praxi zaznamenal několik pacientů s pokročilým melanomem, jejichž onemocnění bylo po dlouhou dobu stabilní, ale následně u nich došlo k relapsu v časové souvislosti s další dávkou vakcíny proti COVID-19. Ve svých pozdějších vystoupeních hovořil přibližně o šesti až osmi takových pacientech.

V červnu 2026 své stanovisko zopakoval v písemném svědectví pro americký senátní Permanent Subcommittee on Investigations. Uvedl, že od konce roku 2021 začal pozorovat neočekávané návraty rakoviny a neobvykle agresivní průběhy onemocnění u pacientů, kteří byli předtím stabilní. Relapsy podle něj následovaly po opakovaných boosterech.

To je důležitý fakt: Dalgleishovi není toto klinické pozorování pouze připisováno. Skutečně jej opakovaně veřejně popsal. Podstatným problémem však je kvalita důkazu. Nebyla předložena kontrolovaná studie těchto pacientů, publikovaná kohorta s jejich individuálními klinickými údaji ani srovnatelná neočkovaná kontrolní skupina. Nevíme proto, jaká byla očekávaná pravděpodobnost relapsu stejného typu pacientů bez očkování. Avšak upřímně řečeno, nikdo nebyl v té době připraven, že taková studie bude třeba. Proto z vědeckého hlediska jde tedy o klinické pozorování vytvářející hypotézu, nikoli o důkaz příčiny.

Časová následnost — „událost B přišla po události A“ — sama o sobě neprokazuje, že A způsobila B.

Od několika pacientů k tvrzení o agresivnějších nádorech

Dalgleish své podezření později rozšířil. Ve svědectví z roku 2026 popisuje nejen relapsy melanomu, ale také neobvykle agresivní nádory prsu, prostaty, pankreatu, lymfomy, gliomy nebo další malignity a tvrdí, že podobné případy zaznamenává i u mladších osob. V této fázi však vzniká ještě větší metodologický problém. Jednotlivý onkolog může velmi dobře zachytit neobvyklý klinický vzorec. Nemůže ale pouze ze své praxe spolehlivě určit, zda se incidence určitého jevu zvýšila v celé populaci. K tomu jsou potřeba registry, vhodné kontrolní skupiny, znalost věkové struktury populace, screeningových programů, prodělaných infekcí a řady dalších faktorů.

Existuje „turbo rakovina“?

Výraz „turbo cancer“ se v posledních letech stal populárním zejména na sociálních sítích a v alternativních médiích. Dalgleish jej také začal používat. V oficiální klinické onkologii však termín„turbo cancer“ není standardizovanou diagnózou.

Neexistuje obecně přijatá definice určující například:

• jak rychle musí nádor růst,
• jakou musí mít histologii,
• jaké musí mít molekulární znaky,
• v jakém období po očkování musí vzniknout,
• jakým mechanismem má být vyvolán.

Medicína samozřejmě zná nádory, které mohou růst mimořádně rychle. Agresivní lymfomy, některé leukemie nebo určité solidní nádory existovaly dlouho před pandemií. Otázkou tedy není, zda „rychlé rakoviny“ existují. Existují.

Otázkou je, zda vznikl nový specifický postvakcinační onkologický syndrom. Pro takový závěr v současnosti zatím chybí standardizovaná diagnostická definice i přesvědčivé epidemiologické potvrzení. Existuje pouze přímé pozorování a následné přímé svědectví ošetřujícího lékaře.

Velká korejská studie přinesla znepokojivý signál

Do debaty významně zasáhla jihokorejská studie publikovaná v roce 2025 v časopise Biomarker Research. Autoři pracovali s databází 8 407 849 lidí korejského National Health Insurance a analyzovali diagnózy nádorových onemocnění během jednoho roku po očkování.

Po statistickém zpracování zjistili zvýšené hazard ratios u několika typů rakoviny:

• štítné žlázy HR 1,351,
• žaludku HR 1,335,
• kolorektálního karcinomu HR 1,283,
• plic HR 1,533,
• prsu HR 1,197,
• prostaty HR 1,687.

U příjemců mRNA vakcín byly zaznamenány asociace zejména u nádorů štítné žlázy, tlustého střeva, plic a prsu. Jde o reálnou peer-reviewed práci a nebylo by korektní tvrdit, že žádná populační data vykazující podobný signál neexistují. Jenže je zde zásadní rozdíl mezi slovy asociace a příčina. Studie nezjistila mechanismus vzniku nádorů a sama nemůže dokázat, že diagnózy způsobilo očkování. Navíc se později objevily významné metodologické výhrady. Vše by bylo jistě jednodužší, kdyby se od počátku k tomuto tématu přistupovalo standardními postupy.

Kritici korejské studie upozorňují na zásadní problémy

V březnu 2026 vyšla v Frontiers in Public Health odborná kritická analýza korejské práce. Její autoři upozornili například na rozdílné stanovení počátečních dat sledování očkované a neočkované skupiny, možné časové zkreslení, nezohledněné faktory jako kouření, alkohol, genetické riziko či frekvence screeningu, rozdílné využívání zdravotní péče a problém mnohonásobného statistického testování bez odpovídající korekce. Velmi významný je také problém délky sledování. Kritici proto hodnotí korejskou studii jako nízkou kvalitu důkazu pro kauzální interpretaci a požadují nové analýzy s delším sledováním a přesnějším epidemiologickým designem. Navíc je nyní přímo u databázového záznamu plného textu studie uvedeno upozornění, že redakce obdržela výhrady vůči práci a otázka je předmětem dalšího prověřování. Ať je tedy situace jakákoliv, je dobré, že se o tomto tématu začalo široce diskutovat.

Mohou opakované vakcíny „vyčerpat“ T-lymfocyty?

Jedním z mechanismů, které Dalgleish zmiňuje, je možné narušení protinádorového imunitního dohledu. Zvláštní pozornost se věnuje T-lymfocytům. U některých menších studií byly po opakovaných antigenových stimulacích zaznamenány imunologické změny, které vedly k hypotéze, zda nemůže u části pacientů docházet k určitému typu funkčního vyčerpání T-buněk. Tato hypotéza však dostala významný protidůkaz. V roce 2025 publikoval časopis Nature Communications studii přímo zaměřenou na otázku T-cell exhaustion po opakované vakcinaci.

Výzkumníci sledovali starší křehké osoby, pacienty užívající imunosupresivní léčbu i zdravé dospělé. Po druhé, třetí a čtvrté dávce nenalezli pokles spike-specifických CD4+ ani CD8+ T-lymfocytů, zvýšení funkčně relevantních znaků jejich vyčerpání ani snížení schopnosti produkovat cytokiny. Autoři dospěli k závěru, že opakovaná vakcinace nebyla v jejich sledovaných souborech spojena s T-cell exhaustion. Obecné tvrzení, že opakované mRNA očkování „vyčerpává T-lymfocyty“, proto současná evidence nepodporuje.

IgG4: skutečný imunologický jev

Další často diskutovanou oblastí je zvýšení podílu protilátek třídy IgG4 po opakované expozici spike antigenu prostřednictvím mRNA vakcinace. Tento imunologický posun byl skutečně v odborných studiích pozorován, ale zatím není považován jako přímý důkaz vzniku rakoviny.

Spike protein, DNA repair a další mechanismy

Do debaty vstoupily také laboratorní práce zkoumající vliv spike proteinu na některé buněčné mechanismy opravy DNA. Experimentální výsledky mohou být důležité pro další výzkum. Je však nutné rozlišovat mezi experimentem provedeným na buněčné kultuře s uměle zvýšenou expresí proteinu a skutečnou situací v lidském organismu po očkování.

Velký problém všech jednoduchých srovnání: samotná pandemie

Při sledování vývoje rakoviny po roce 2020 nelze opomenout jeden mimořádně silný faktor: pandemie dramaticky narušila onkologickou diagnostiku. Rozsáhlý systematický přehled publikovaný v Nature Cancer analyzoval 245 studií ze 46 zemí.

Během pandemie zaznamenal přibližně:

• 39% pokles účasti na onkologickém screeningu,
• 23% pokles nových diagnóz,
• 24% pokles diagnostických procedur,
• 28% pokles léčebných výkonů.

To by mohlo mít následný efekt. Nádor, který nebyl diagnostikován v roce 2020, mohl být zachycen až o rok nebo dva později — větší a v pokročilejším stadiu. Takový případ může v klinické praxi působit jako „náhle vzniklá agresivní rakovina“, přestože biologicky rostl již dlouho předtím. K dalším confounderům patří prodělaný COVID-19, změny zdravotního chování a následné dohánění odložených screeningových vyšetření. Jakákoli analýza vývoje nádorových onemocnění po roce 2021, která tyto faktory nekontroluje, proto může poskytovat zkreslený výsledek.

Co říkají onkologické instituce

National Cancer Institute v USA uvádí, že v současnosti neexistují důkazy, podle nichž by vakcíny proti COVID-19 způsobovaly rakovinu, její návrat nebo progresi. Podobně Evropská léková agentura uvádí, že při probíhajícím sledování nebyl nalezen důkaz, že by vakcíny proti COVID-19 vyvolávaly dlouhodobé nežádoucí účinky typu rakoviny. S ohledem na výše uvedené imformace je toto tvrzení však stále v šetření, protože je třeba nasbírat chybějící důležitá data, což vyžaduje další analýzi ale především čas.

Zajímavé je, že během stejného amerického senátního slyšení, na kterém vystoupil Dalgleish, předložila své stanovisko také hlavní lékařka American Society of Clinical Oncology Julie Gralow. Uvedla, že v současnosti neexistuje klinický důkaz prokazující, že by mRNA vakcíny proti COVID-19 způsobovaly rakovinu. Současně zdůraznila, že vznik většiny nádorů je vícestupňový proces probíhající po dlouhou dobu a výskyt pokročilého nádoru krátce po injekci sám o sobě nevypovídá o jeho příčině. Z jednoho senátního slyšení tak ve skutečnosti vznikly dvě velmi odlišné odborné interpretace stejného tématu.

Fauci a Gates: virální titulek není totéž jako citát

Profesor Dalgleish se v posledních letech vyjadřuje velmi kriticky také k Anthonymu Faucimu a Billu Gatesovi. Existence jeho ostré kritiky obou mužů je doložitelná. Je však potřeba rozlišovat mezi to, co profesor skutečně řekl, a to, jak byl jeho rozhovor následně pojmenován.

Kde tedy dnes stojí důkazy?

Po prostudování Dalgleishových vlastních vyjádření, populačních dat, imunologických studií a stanovisek dalších onkologů lze současnou situaci shrnout do několika bodů.

Je dobře doloženo, že Angus Dalgleish skutečně pozoroval u několika svých pacientů relaps dříve stabilizovaného nádorového onemocnění v časové souvislosti s boosterem a že tento jev považuje za možný bezpečnostní signál.

Existují biologické hypotézy, které mohou být dále experimentálně zkoumány — například změny protilátkových tříd, buněčné imunity nebo interakcí spike proteinu s buněčnými procesy.

Existují populační studie vykazující určité statistické asociace, zejména korejská práce z roku 2025.

Ale zatím neexistuje dostatečný důkaz, že „turbo cancer“ představuje nový, samostatný medicínský syndrom vyvolávaný mRNA vakcinací. Na výsledek tohoto tvrzení si musíme ještě nějakou dobu počkat.

Otázku nelze uzavřít titulkem

Debata kolem profesora Anguse Dalgleishe dobře ukazuje problém, který se během pandemie stal velkým vykřičníkem. Zaujatá či chybějící diskuze o jakékoliv problematice vede k mnoha chybným závěrům a pochybnostem. Dalgleishova klinická pozorování lze brát vážně právě proto, že pocházejí od zkušeného onkologa a imunologa. Mají být důvodem k ověřování, nikoli však k automatickým závěrům. Stejně tak mají být seriózně analyzovány velké databáze a případné populační signály — včetně výsledků, které jsou pro vakcíny nepříznivé. Vědecký důkaz příčiny vyžaduje podstatně více: reprodukovatelnost výsledků, odpovídající kontrolní skupiny, biologickou konzistenci, vyloučení confounderů, dostatečně dlouhé sledování a ideálně shodu několika nezávislých typů evidence.

K červnu 2026 lze proto nejpřesněji říci toto: existují klinická pozorování, biologické hypotézy a některé epidemiologické signály, které podporují další výzkum, ale zatím přímo nepotvrzují vliv na rakovinu. Proto je důležité v odborných studiích pokračovat.

Zdroje informací

• Angus Dalgleish – písemné svědectví pro americký Senát (2026). Primární zdroj jeho současných tvrzení o relapsech nádorů, agresivnějších průbězích a mRNA vakcínách. Dalgleish – Senate testimony
• Benoit et al., Nature Communications (2025): „No evidence of immune exhaustion after repeated SARS-CoV-2 vaccination…“. Studie přímo testující hypotézu T-cell exhaustion po opakovaném očkování; u sledovaných skupin vyčerpání T-lymfocytů nepotvrdila. Nature Communications – plný text studie
• National Cancer Institute (NCI): COVID-19 Vaccines and People with Cancer. NCI uvádí, že podle dostupných důkazů vakcíny proti COVID-19 nezpůsobují rakovinu, její relaps ani progresi; současně vysvětluje například postvakcinační zvětšení lymfatických uzlin, které může ovlivnit zobrazovací vyšetření. National Cancer Institute
• Nature Cancer (2024): systematický přehled dopadů pandemie na onkologickou péči. Zahrnul 245 studií a dokumentuje rozsáhlé výpadky screeningu, diagnostiky a léčby během pandemie. Je klíčový pro posouzení alternativního vysvětlení později zachycených či pokročilejších nádorů. Nature Cancer – systematický přehled
• European Medicines Agency – COVID-19 vaccines: key facts. EMA uvádí, že dlouhodobé bezpečnostní monitorování dosud neposkytlo důkaz, že by vakcíny proti COVID-19 způsobovaly rakovinu. EMA – COVID-19 vaccines: key facts