Více článků

Québec otevřel citlivou debatu o asistovaném ukončení života novorozenců. Co lékaři skutečně navrhli a co dovoluje zákon?

Vliv jarní rovnodennosti na naši energii: Jak se naladit na nový začátek

Nawrocki v Praze: EU nám nesmí diktovat život. Představil pětibodový plán reformy a u Trumpa se střetl s Pavlem

Umělá inteligence a vědomý život: Jak si zachovat autenticitu v digitální době

Vládní zmocněnec Kotlár vyzývá k zákazu mRNA vakcín proti COVID-19

Havaj bývá zobrazována jako ráj. Tyrkysové moře, zelené svahy, vulkanická krajina a pláže, které se staly symbolem vzdálené exotiky. Pro lidi, kteří na ostrovech žijí po generace, však půda znamená něco jiného než luxusní nemovitost nebo investici. A právě proto na Havaji vyvolává otázka vlastnictví půdy mimořádně silné emoce.

V únoru 2024 zveřejnil americký Forbes rozsáhlou investigaci, při níž jeho novináři podle vlastních slov měsíce procházeli tisíce majetkových záznamů na šesti největších havajských ostrovech. Výsledek byl pozoruhodný. Pouhých 37 miliardářů vlastnilo podle zjištění Forbes k prosinci 2023 nejméně 218 tisíc akrů půdy. To odpovídalo přibližně 88 tisícům hektarů, tedy asi 5,3 procenta veškeré rozlohy Havaje a 11,1 procenta půdy, která není ve vlastnictví státu či jiné veřejné správy. Číslo, které se v posledních letech začalo šířit po internetu, tedy není vymyšlené. Je však potřeba vědět, co skutečně znamená.

Třicet sedm lidí, ale většinu půdy drží jen několik z nich

Při pohledu na seznam Forbes je patrné, že půda není mezi 37 miliardáři rozdělena rovnoměrně. Nejvýraznější postavení má spoluzakladatel společnosti Oracle Larry Ellison. Jeho havajské držby jsou v úplně jiné kategorii než rezidence většiny ostatních miliardářů. Následují podnikatel a spoluzakladatel AOL Steve Case a malajsijský miliardář Quek Leng Chan. Právě několik největších vlastníků tvoří převážnou část z celkových 218 tisíc akrů.

Mezi další známá jména patří například: Mark Zuckerberg, Oprah Winfrey, Marc Benioff, Jeff Bezos, Michael Dell, Steve Ballmer, Peter Thiel, Ken Griffin, Charles Schwab či Pierre Omidyar.

Samotná informace, že „37 miliardářů vlastní 11 procent soukromé Havaje“, proto může vytvářet trochu zkreslený obraz. Ve skutečnosti jde především o několik mimořádně rozsáhlých majetků doplněných menšími pozemky dalších velmi bohatých vlastníků.

Muž, který vlastní téměř celý ostrov

Nejvýraznější případ představuje Lānaʻi. Larry Ellison v roce 2012 odkoupil od společnosti Castle & Cooke majetek představující přibližně 98 procent celého ostrova. Součástí transakce bylo více než 88 tisíc akrů půdy, dva resortní hotely a golfová hřiště. Havajské plánovací dokumenty nákup 98 procent Lānaʻi výslovně potvrzují. Je proto pravda, že jeden miliardář může vlastnit téměř celý havajský ostrov.

Po převzetí začal Ellison prostřednictvím společnosti Pūlama Lānaʻi investovat do resortů, zemědělství, infrastruktury i bydlení. Tím vznikla neobvyklá situace. Na malém ostrově se jeden soukromý vlastník stal nejen dominantním vlastníkem půdy, ale také významným zaměstnavatelem, investorem a poskytovatelem některých služeb. Je to současně příklad toho, proč nelze problematiku hodnotit pouze černobíle. Investice mohou vytvářet pracovní místa a obnovovat infrastrukturu, zatímco mimořádná koncentrace vlastnictví zároveň vyvolává legitimní otázku, kolik ekonomické moci má být v rukou jediného člověka.

Zuckerbergových více než dva tisíce akrů na Kauaʻi

Dalším mimořádně sledovaným vlastníkem je zakladatel společnosti Meta Mark Zuckerberg. Forbes pro něj k prosinci 2023 evidoval přibližně 1 450 akrů půdy na Kauaʻi. Jeho majetek se však později ještě rozšířil. Areál známý jako Koolau Ranch se stal předmětem investigace časopisu WIRED, který získal stavební a plánovací dokumentaci a hovořil s lidmi obeznámenými s projektem. Podle dokumentů mají dvě hlavní rezidence spojovat podzemní prostory vedoucí do přibližně 5 000 čtverečních stop velkého podzemního úkrytu, tedy asi 465 metrů čtverečních.

Plány zahrnovaly obytné prostory, technické zázemí a únikový otvor. Některé dveře měly být kovové a vyplněné betonem. Tady vznikla jedna z největších mediálních senzací celého příběhu. Zuckerberg začal být spojován s údajným „bunkrem pro konec světa“.

Spor o půdu starých havajských rodin

Zuckerbergův případ je důležitý ještě z jiného důvodu. Uvnitř rozsáhlého území existovaly drobné pozemky spojené s historickým systémem vlastnictví známým jako kuleana lands. Některé měly velké množství dědiců. Pokusy vyjasnit vlastnické vztahy prostřednictvím soudních řízení vyvolaly na Kauaʻi silnou kritiku. Právně mohlo jít o legitimní řešení velmi komplikovaných vlastnických poměrů. Pro část místní veřejnosti však spor získal symbolický význam. Na jedné straně stál jeden z nejbohatších lidí planety. Na druhé potomci rodin, jejichž vztah k půdě sahal hluboko do havajské historie. A právě zde se dostáváme k podstatě problému.

Havajská půda byla koncentrovaná dávno před příchodem technologických miliardářů

Bylo by historicky nesprávné tvrdit, že vysokou koncentraci vlastnictví půdy na Havaji vytvořili až dnešní miliardáři. Oficiální studie havajského Legislative Reference Bureau z roku 1967 konstatovala, že vlastnictví půdy ve státě bylo mimořádně koncentrované už tehdy. Stát vlastnil přibližně 38,7 procenta půdy, federální vláda necelých deset procent a pouhých 72 velkých soukromých vlastníků drželo přibližně 47 procent celé Havaje. Pouhých 18 vlastníků mělo přibližně 40 procent veškeré půdy. Dnešní miliardáři tedy nevytvořili nový systém. Spíše vstoupili do krajiny, jejíž vlastnická struktura byla mimořádně koncentrovaná už po generace. Mezi velké vlastníky patří dodnes také tradiční instituce, ranče, stát, federální vláda či Kamehameha Schools.

Kořeny sahají až do 19. století

Citlivost tématu nelze pochopit bez havajské historie. Tradiční havajský vztah k půdě se zásadně lišil od moderního západního pojetí nemovitosti jako individuálně obchodovatelného majetku. Velký zlom přinesla reforma známá jako Great Māhele v roce 1848, která změnila strukturu držby půdy a postupně otevřela cestu k modernímu soukromému vlastnictví.

Následující desetiletí přinesla další koncentraci, vznik rozsáhlých plantáží a postupnou ztrátu přístupu mnoha původních Havajců k zemi. Důsledky byly natolik závažné, že americký Kongres přijal v roce 1921 Hawaiian Homes Commission Act. Přibližně 200 tisíc akrů půdy bylo vyčleněno pro program návratu Native Hawaiians na půdu. Program existuje dodnes a umožňuje oprávněným rodinám získat dlouhodobé homestead leases za symbolický jeden dolar ročně. Půda proto na Havaji není pouze ekonomickou otázkou. Je součástí historické paměti.

Mohou si miliardáři koupit soukromou pláž?

Časté tvrzení, že bohatí lidé „kupují havajské pláže“, potřebuje významnou opravu. Podle havajského Department of Land and Natural Resources je veřejný přístup k pobřeží součástí práva veřejnosti. Území směrem k moři od právně stanovené pobřežní linie tvoří takzvaný beach transit corridor, který je považován za veřejný prostor. Majitel sousedního pozemku nesmí veřejnosti svévolně bránit v pohybu po tomto pobřežním pásu. Úmyslné zablokování veřejného přístupu může být dokonce trestným činem. To ale neznamená, že veřejnost smí kamkoliv. Soukromý může být pozemek za pláží, rezidence či cesta vedoucí k pobřeží. Právě praktický přístup k plážím proto může být předmětem sporů.

Skutečná krize: kdo si ještě může dovolit na Havaji žít?

Zatímco některé internetové příběhy o skupování ostrovů obsahují nadsázku, jiný problém je velmi skutečný. Havaj čelí jedné z nejvážnějších krizí dostupnosti bydlení ve Spojených státech. Ekonomický výzkumný institut University of Hawaiʻi UHERO ve svém Housing Factbook 2026 uvádí, že havajští obyvatelé čelí nejvyšším nákladům na bydlení v celé zemi. Důsledky podle výzkumníků zasahují nejen domácnosti, ale i ekonomiku a sociální strukturu státu. Lidé stojí před volbou mezi extrémně drahým bydlením, přeplněnými či nevyhovujícími domácnostmi, bezdomovectvím nebo odchodem ze státu. Právě zde však musíme být opatrní s jednoduchým vysvětlením.

Způsobili drahé bydlení miliardáři?

Dostupná ekonomická data to nepotvrzují. UHERO za zásadní problém považuje zejména nedostatečnou nabídku bydlení. Do výsledné ceny vstupují také vysoké náklady výstavby, nedostatek vhodných pozemků, regulační a povolovací překážky, úrokové sazby, pojištění, krátkodobé turistické pronájmy, druhé domovy a poptávka kupujících přicházejících mimo stát. Nákupy ultrabohatých vlastníků jsou tedy viditelnou součástí širšího problému, nikoliv jeho prokázanou jedinou příčinou. Je rozdíl mezi koupí několika tisíc akrů zemědělské či nezastavěné půdy a nákupem tisíců domů, které by jinak byly dostupné místním rodinám.

Lidé však z Havaje skutečně odcházejí

Zde jsou data mnohem jednoznačnější. Výzkum UHERO zveřejněný v roce 2026 zjistil, že ve 23 z posledních 25 let odešlo z Havaje na americkou pevninu více obyvatel, než se jich opačným směrem přistěhovalo. Za hlavní problém přitom ekonomové nepovažují pouze vysoké ceny. Havaj spojuje něco neobvyklého. Jsou to mimořádně vysoké životní náklady s relativně skromnými místními příjmy. Obyvatel může tedy žít v jedné z nejdražších oblastí Spojených států, aniž by měl plat odpovídající jiným velmi drahým americkým metropolím. Výsledkem je dlouhodobý tlak na odchod.

Historický zlom: většina Native Hawaiians už žije mimo ostrovy

Ještě silnější je situace původních Havajců. Data amerického sčítání lidu z roku 2020 ukázala historickou změnu. Z přibližně 680 tisíc Native Hawaiians žilo 53 procent na americkém kontinentu a pouze 47 procent na Havaji. O deset let dříve byl poměr ještě opačný – 55 procent žilo na Havaji. Populace Native Hawaiians na pevnině navíc rostla přibližně pětkrát rychleji než jejich populace přímo na ostrovech. Není možné říci, že všichni odešli kvůli cenám nemovitostí. Přesto vzniká otázka, kterou statistika sama nedokáže zachytit: Co znamená, když většina původního národa už nežije ve své původní zemi?

Půda jako majetek, nebo jako vztah?

Právě zde přesahuje havajský příběh ekonomické tabulky. V havajské kultuře se pro zemi používá výraz ʻāina. Jeho význam nelze úplně převést prostým slovem „pozemek“. Vyjadřuje vztah mezi člověkem, půdou, předky, komunitou a životem. Moderní trh s nemovitostmi naproti tomu zachází s půdou jako s aktivem. Má cenu za akr. Může být koupena, prodána, zastavena, vložena do společnosti nebo trustu. Oba světy mohou existovat vedle sebe. Ale někdy se dostávají do konfliktu. Pro člověka s majetkem v desítkách miliard dolarů může být několik tisíc akrů investicí, místem soukromí nebo možností ochrany přírody. Pro místního člověka může tatáž půda znamenat prostor, kde žili jeho rodiče, prarodiče a předci.

Ani miliardáři nejsou jedna skupina

Ani druhá strana příběhu není jednoduchá. Někteří bohatí vlastníci své pozemky převážně chrání před výstavbou. Oprah Winfrey například část svého rozsáhlého majetku na Maui využívá k pastvě, zemědělství a obnově přírodní krajiny. Marc Benioff věnoval stovky akrů organizaci zaměřené mimo jiné na dostupné bydlení. Na Lānaʻi vznikly za Ellisonovy éry nové investice do zaměstnanosti, turistické infrastruktury, zemědělství i bydlení. Velký soukromý vlastník tedy může být současně zdrojem investic i mimořádné koncentrace ekonomické moci. Jedno nevylučuje druhé.

Jedenáct procent není celý příběh

Tvrzení, že 37 miliardářů vlastní přibližně jedenáct procent neveřejné půdy Havaje, tedy obstojí. Ale samo o sobě nevysvětluje, co se na ostrovech děje. Neříká, že miliardáři vlastní jedenáct procent celé Havaje – jde přibližně o 5,3 procenta celkové plochy státu. Neříká, že způsobili krizi bydlení, že vyhnali Native Hawaiians, a nebo že všechny jejich investice jsou škodlivé. Odhaluje něco jiného. Extrémní ekonomická nerovnost umožňuje několika jednotlivcům získávat území v rozsahu, který může ovlivnit podobu celých místních komunit. A na Havaji, kde je vlastnictví země historicky mimořádně citlivé, má tato skutečnost větší význam než téměř kdekoliv jinde.

Komu tedy patří Havaj?

Právně může odpověď poskytnout katastr. Část vlastní stát. Část federální vláda. Obrovské majetky drží historické trusty, ranče, společnosti a soukromé osoby. Do tohoto prostředí vstoupila i nová generace globálních miliardářů. Jenže právní vlastnictví není jediný způsob, jakým lidé o zemi přemýšlejí. Existuje také otázka příslušnosti. A co se stane, když rostoucí ekonomická hodnota určitého místa začne překonávat finanční možnosti lidí, kteří jej po generace nazývali domovem? Možná právě v tom spočívá nejdůležitější poselství havajského příběhu.

Hlavní informační zdroje

Základním zdrojem pro údaj o 37 miliardářích je investigace Forbes, která vychází z tisíců havajských majetkových záznamů a uvádí stav k prosinci 2023. Historickou koncentraci vlastnictví dokládá studie havajského Legislative Reference Bureau. Současnou bytovou krizi a její příčiny dokumentuje UHERO Housing Factbook 2026. Pravidla veřejného přístupu k pobřeží potvrzuje havajský Department of Land and Natural Resources. Demografický odchod obyvatel dokumentuje University of Hawaiʻi/UHERO a změnu geografického rozložení Native Hawaiians data Census zveřejněná Office of Hawaiian Affairs.