Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici), vyhlášený papežem Janem Pavlem II. dne 25. ledna 1983, představuje základní právní předpis římskokatolické církve latinského obřadu. Navazuje na dřívější kodifikaci z roku 1917, kterou aktualizuje s ohledem na teologické, pastorační a společenské proměny reflektované zejména Druhým vatikánským koncilem.
- Druhá kniha
- ? Kniha II – Boží lid (De Populo Dei)
- ? Struktura Knihy II:
- ? Část I – Všichni věřící v Kristu (Can. 204–223)
- ? Část II – Hierarchická ústava církve (Can. 224–430)
- ? Část III – Institut zasvěceného života a společnosti apoštolského života (Can. 573–746)
- Kniha II – Boží lid (kánony 204-746)
- Část I: Všichni věřící v Kristu (Kánony 204–223)
- Kánon 204 – Identita věřících
- Kánon 205 – Plné společenství
- Kánon 206 – Katechumeni
- Kánon 207 – Laici a klerici
- Kánon 208 – Základní rovnost
- Kánon 209 – Povinnost zachovávat společenství
- Kánon 210 – Úsilí o svatost
- Kánon 211 – Apoštolská činnost
- Kánon 212 – Úcta k pastýřům církve
- Kánon 213 – Duchovní pomoc
- Kánon 214 – Bohoslužba
- Kánon 215 – Sdružování věřících
- Kánon 216 – Apoštolát laiků
- Kánon 217 – Křesťanská výchova
- Kánon 218 – Svoboda výzkumu
- Kánon 219 – Osobní svoboda
- Kánon 220 – Dobré jméno a soukromí
- Kánon 221 – Právo na obranu
- Kánon 222 – Příspěvky a solidarita
- Kánon 223 – Omezení práv
- Část II: Hierarchická ústava církve (Kánony 224–430)
- ? Kánony 330–335: Papež římské církve
- Kánon 330 – Princip jednoty
- Kánon 331 – Postavení římského papeže
- Kánon 332 – Volba a rezignace papeže
- Kánon 333 – Univerzální pravomoc papeže
- Kánon 334 – Spolupráce v řízení církve
- Kánon 335 – Sede vacante
- ? Kánony 336–367: Kolegium biskupů a řízení církve ve spolupráci s papežem
- Kánon 336 – Kolegium biskupů
- Kánon 337 – Kdy jedná kolegium biskupů
- Kánon 338 – Ekumenický koncil
- Kánon 339 – Účastníci koncilu
- Kánon 340 – Smrt papeže během koncilu
- Kánon 341 – Právní účinek rozhodnutí koncilu
- ? Kánony 342–348: Biskupská synoda (synodus episcoporum)
- Kánon 342 – Účel synody
- Kánon 343 – Pravomoci synody
- Kánon 344 – Svolávání synody
- Kánon 345 – Druhy zasedání
- Kánon 346 – Účastníci synody
- Kánon 347 – Ukončení synody
- Kánon 348 – Generální sekretariát
- ? Kánony 349–359: Kardinálové a Apoštolský stolec
- Kánon 349 – Kolegiát kardinálů
- Kánon 350–351 – Ustanovení kardinálů
- Kánon 352–356 – Funkce kardinálů
- Kánon 357–359 – Pověření a zástupnost
- ? Římská kurie a papežští legáti (Kánony 360–367)
- Kánon 360 – Římská kurie
- Kánon 361 – Rozšířený pojem „Apoštolský stolec“
- Kánon 362 – Papež a diplomacie
- Kánon 363 – Typy legátů
- Kánon 364 – Úkoly papežského legáta
- Kánon 365 – Diplomatická role legáta
- Kánon 366 – Oprávnění legáta
- Kánon 367 – Ukončení mise legáta
- ?Biskupové a správa diecéze (Kánony 375–430)
- HLAVA II – Biskupové
- Kánon 375 – Povolání biskupů
- Kánon 376 – Diecézní a titulární biskupové
- Kánon 377 – Jmenování biskupů
- Kánon 378 – Požadavky na kandidáta
- Kánon 379 – Přijetí úřadu
- Kánon 380 – Vyznání víry
- ? Práva a povinnosti diecézního biskupa (Kánony 381–402)
- Kánon 381 – Vlastní moc biskupa
- Kánon 382 – Uvedení do úřadu
- Kánon 383 – Vztah ke všem věřícím
- Kánon 384 – Péče o kněze
- Kánon 385 – Povolání ke službě
- Kánon 386 – Učitelský úřad
- Kánon 387 – Vzor života
- Kánon 388 – Slavení mše
- Kánon 389 – Svátosti
- Kánon 390 – Pontifikální úkony
- Kánon 391 – Zákonodárná a výkonná moc
- Kánon 392 – Ochrana práva a mravů
- Kánon 393 – Právní reprezentace
- Kánon 394 – Apoštolát laiků
- Kánon 395 – Přítomnost v diecézi
- Kánon 396–398 – Vizitace a zprávy
- Kánon 399–400 – Ad limina
- Kánon 401–402 – Rezignace
- ? Kánony 403–430: Pomocní biskupové, koadjutoři a uprázdnění diecéze
- Kánon 403 – Pomocní a koadjutoři
- Kánon 404 – Uvedení do úřadu
- Kánon 405 – Pravomoci
- Kánon 406 – Generální vikář
- Kánon 407 – Spolupráce
- Kánon 408 – Svátostná pomoc
- Kánon 409 – Právo nástupu koadjutora
- Kánon 410 – Povinnosti pomocných biskupů
- Kánon 411 – Rezignace pomocného biskupa
- Uprázdnění a správa diecéze (Kánony 412–430)
- Kánon 412 – Kdy je stolce uprázdněn
- Kánon 413 – Dočasné řízení
- Kánon 414 – Přechodná správa
- Kánon 415 – Vyloučení biskupa
- Kánon 416 – Oficiální uprázdnění
- Kánon 417 – Akt biskupa během pochyby
- Kánon 418 – Přeložení biskupa
- Kánon 419 – Volba zástupce
- Kánon 420 – Administrátor v misijních oblastech
- Kánon 421 – Volba diecézního administrátora
- Kánon 422 – Oznámení volby
- Kánon 423 – Jediný administrátor
- Kánon 424 – Kritéria pro administrátora
- Kánon 425 – Nezákonná volba
- Kánon 426 – Dočasná správa
- Kánon 427 – Povinnosti administrátora
- Kánon 428 – Omezení pravomocí
- Kánon 429 – Pobyt
- Kánon 430 – Konec administrace
- Kánony 431–572: Církevní správní jednotky – provincie, diecéze, farnosti, kapituly, osobní prelatury atd.
- ? Oddíl I – Partikulární církve (diecéze a ekvivalenty)
- Kánon 431 – Církevní provincie
- Kánon 432 – Juridická subjektivita provincie
- Kánon 433 – Církevní regiony
- Kánon 434 – Shromáždění biskupů provincie
- Kánon 435 – Metropolita
- Kánon 436 – Pravomoci metropolity
- Kánon 437 – Pallium
- Kánon 438 – Titul „patriarcha“
- Kánon 439–446 – Plenární a provinční koncily
- ? Kánony 447–502: Diecéze, biskupské konference, kapituly, rady a synody
- Oddíl II – Diecéze (Can. 447–502)
- Kánon 447 – Biskupská konference
- Kánon 448 – Zřízení konference
- Kánon 449 – Právní subjektivita
- Kánon 450 – Členové
- Kánon 451 – Stanovy
- Kánon 452 – Předsednictvo
- Kánon 453 – Zasedání
- Kánon 454 – Hlasování
- Kánon 455 – Legislativa konference
- Kánon 456 – Odesílání akt
- Kánon 457 – Generální sekretariát
- Kánon 458 – Povinnosti sekretariátu
- Kánon 459 – Spolupráce
- ? Kánony 460–468: Diecézní synoda
- Kánon 460 – Definice
- Kánon 461 – Svolání
- Kánon 462 – Předsednictví
- Kánon 463 – Účastníci
- Kánon 464 – Právo účasti
- Kánon 465 – Povinnost účasti
- Kánon 466 – Autorita synody
- Kánon 467 – Konzultace
- Kánon 468 – Závěr synody
- ? Kánony 469–502: Diecézní kurie, rady a kapituly
- ? 1. Diecézní kurie (Can. 469–494)
- Kánon 469 – Účel kurie
- Kánon 470 – Jmenování
- Kánon 471 – Povinnosti členů kurie
- Kánon 472 – Právní úprava
- Kánon 473 – Koordinace činnosti
- Kánon 474 – Platnost aktů
- ? 2. Generální a biskupští vikáři (Can. 475–481)
- Kánon 475 – Generální vikář
- Kánon 476 – Biskupský vikář
- Kánon 477 – Jmenování a odvolání
- Kánon 478 – Podmínky
- Kánon 479 – Pravomoci
- Kánon 480 – Závislost na biskupovi
- Kánon 481 – Zánik úřadu
- ? 3. Kancléř, notáři a archiv (Can. 482–491)
- Kánon 482 – Kancléř kurie
- Kánon 483 – Zástupci a asistenti
- Kánon 484 – Povinnosti notáře
- Kánon 485 – Odvolání
- Kánon 486–491 – Archiv
- ? 4. Ekonomická rada (Can. 492–494)
- Kánon 492 – Zřízení
- Kánon 493 – Úkoly rady
- Kánon 494 – Ekonom
- ? 5. Katedrální kapitula (Can. 495–502)
- Kánon 495 – Kapitula
- Kánon 496 – Statuty
- Kánon 497 – Volba členů
- Kánon 498 – Práva a povinnosti členů
- Kánon 499–500 – Struktura a rozhodování
- Kánon 501 – Reforma kapituly
- Kánon 502 – Kapitulní kanovník jako člen kolegia volitelů
- ? Kánony 515–552: Farnosti, faráři a farní správa
- ? 1. Farnosti a jejich zřizování (Can. 515–520)
- Kánon 515 – Definice farnosti
- Kánon 516 – Kvazifarnosti
- Kánon 517 – Zvláštní případy správy
- Kánon 518 – Teritoriální farnosti
- Kánon 519 – Úloha faráře
- Kánon 520 – Právní svěřování farnosti
- ? 2. Jmenování a odvolání farářů (Can. 521–530)
- Kánon 521 – Podmínky pro faráře
- Kánon 522 – Trvalost úřadu
- Kánon 523 – Jmenování
- Kánon 524 – Volba faráře
- Kánon 525 – Při uprázdnění stolce
- Kánon 526 – Jediná farnost
- Kánon 527 – Uvedení do úřadu
- Kánon 528 – Povinnosti faráře
- Kánon 529 – Pastorační péče
- Kánon 530 – Úkony vyhrazené faráři
- ? 3. Uvolnění nebo odvolání faráře (Can. 531–552)
- Kánon 531 – Příjmy za církevní úkony
- Kánon 532 – Zastupování farnosti
- Kánon 533 – Trvalý pobyt
- Kánon 534 – Mše za farníky
- Kánon 535 – Farní matriky
- Kánon 536 – Farní pastorační rada
- Kánon 537 – Farní ekonomická rada
- Kánon 538 – Rezignace faráře
- Kánon 539 – Administrátor farnosti
- Kánon 540 – Povinnosti administrátora
- Kánon 541 – Dočasná správa
- Kánon 542–544 – Farní tým
- Kánon 545 – Farářští pomocníci
- Kánon 546–548 – Podmínky a úkoly pomocníka
- Kánon 549–552 – Dočasná nepřítomnost a odpovědnost
- ? Kánony 553–746: Zvláštní formy pastorační správy a společenství věřících
- ? 1. Děkanáty (Can. 553–555)
- Kánon 553 – Jmenování děkana
- Kánon 554 – Výběr děkana
- Kánon 555 – Povinnosti děkana
- ? 2. Kaplani (Can. 556–563)
- Kánon 556 – Definice kaplana
- Kánon 557–563 – Práva a povinnosti kaplana
- ? 3. Osobní prelatury (Can. 294–297) (zpětně uvedeno v Kniha II)
- Kánon 294 – Zřízení
- Kánon 295 – Struktura
- Kánon 296 – Účast laiků
- Kánon 297 – Práva a jurisdikce
- ? 4. Sdružení věřících (Can. 298–329)
- Kánon 298 – Definice
- Kánon 299 – Svobodné sdružování
- Kánon 300–301 – Používání názvu „katolický“
- Kánon 302–303 – Veřejná a soukromá sdružení
- Kánon 304–306 – Stanovy a členství
- Kánon 307–310 – Práva a organizace
- Kánon 311–312 – Duchovní vedení
- Kánon 313–320 – Vznik a zánik
- Kánon 321–329 – Soukromá sdružení
- Doporučené informační zdroje
„Spravedlnost je základem míru – a zákon je nástrojem spravedlnosti.“
sv. Tomáš Akvinský
Druhá kniha
Přestože jde o normativní text, jeho přesné chápání je nezbytné pro správné fungování nejen církevní správy, ale i každodenního života věřících, kněží, biskupů i laických spolupracovníků. Je to právní základ, na kterém spočívají všechny další knihy Kodexu.
? Kniha II – Boží lid (De Populo Dei)
Zahrnuje kánony 204 až 746 a upravuje:
- kdo jsou věřící, klerici, řeholníci a laici,
- jak je církev strukturována (papež, biskupové, diecéze, farnosti),
- jak funguje správa a autorita v jednotlivých stupních,
- jak se vytvářejí společenství a sdružení uvnitř církve.
? Struktura Knihy II:
? Část I – Všichni věřící v Kristu (Can. 204–223)
Obecná práva a povinnosti všech pokřtěných.
? Část II – Hierarchická ústava církve (Can. 224–430)
Papež, biskupové, kurie, diecéze, farnosti.
? Část III – Institut zasvěceného života a společnosti apoštolského života (Can. 573–746)
Řeholníci, mnišské řády, sekulární instituty, společnosti života.
Poznámka: Kánony 431–572 spadají do pododdílů části II – o diecézích, metropolích, patriarchátech, farnostech, osobních prelaturách a vojenských ordinariátech.
.
Kniha II – Boží lid (kánony 204-746)
Část I: Všichni věřící v Kristu (Kánony 204–223)
Kánon 204 – Identita věřících
- §1: Všichni pokřtění tvoří Boží lid; jsou povoláni k účasti na Kristově úřadu kněžském, prorockém a královském.
- §2: Tato církev je ustanovená a uspořádaná v tomto světě jako společnost a viditelná struktura, vedená nástupci apoštolů a papežem.
Kánon 205 – Plné společenství
Do plného společenství církve náležejí ti, kteří jsou pokřtěni, vyznávají katolickou víru a podřizují se papeži a biskupům.
Kánon 206 – Katechumeni
Katechumeni, kteří projevili vůli přijmout křest, jsou spojeni s církví a mají zvláštní vztah k Božímu lidu.
Kánon 207 – Laici a klerici
- §1: Mezi věřícími existuje základní rovnost, ale někteří jsou povoláni k duchovnímu úřadu svěcením.
- §2: Z těchto věřících někteří žijí podle evangelijních rad (čistota, chudoba, poslušnost) ve vysvěcených institutech.
Kánon 208 – Základní rovnost
Všichni věřící, vzhledem ke společnému křtu, mají rovnou důstojnost a účast na poslání církve.
Kánon 209 – Povinnost zachovávat společenství
- §1: Všichni věřící mají povinnost setrvat ve společenství s církví.
- §2: Mají žít ve víře, jednat ve svatosti a spolupracovat na misijním poslání církve.
Kánon 210 – Úsilí o svatost
Každý věřící má povinnost a právo usilovat o svatost a růst v duchovním životě.
Kánon 211 – Apoštolská činnost
Všichni věřící jsou povoláni přispívat k evangelizaci a misijnímu poslání církve.
Kánon 212 – Úcta k pastýřům církve
- §1: Věřící mají uznávat autoritu pastýřů a řídit se jejich pokyny.
- §2: Mají právo vyjadřovat své potřeby a názory před pastýři.
- §3: Mají právo a povinnost sdělovat své názory v duchu lásky, pravdy a úcty.
Kánon 213 – Duchovní pomoc
Všichni věřící mají právo na duchovní pomoc ze strany pastýřů (např. svátosti, slovo Boží).
Kánon 214 – Bohoslužba
Mají právo uctívat Boha podle vlastní církevní formy schválené autoritou.
Kánon 215 – Sdružování věřících
Věřící mají právo se svobodně sdružovat za náboženskými, vzdělávacími nebo charitativními účely, pokud tím neporušují veřejný pořádek.
Kánon 216 – Apoštolát laiků
Každý věřící má právo účastnit se apoštolátu, ale jen se schválením autority může jednat jménem církve.
Kánon 217 – Křesťanská výchova
Všichni věřící mají právo na křesťanské vzdělání, přiměřené jejich věku a schopnostem.
Kánon 218 – Svoboda výzkumu
Ti, kdo se věnují teologii, mají svobodu výzkumu v rámci loajality vůči učitelskému úřadu církve.
Kánon 219 – Osobní svoboda
Věřící mají právo na svobodu volby stavu života (např. manželství, kněžství, řeholní život) a na zachování dobré pověsti.
Kánon 220 – Dobré jméno a soukromí
Nikdo nesmí bez zákonného důvodu poškozovat dobré jméno jiného ani zasahovat do jeho soukromí.
Kánon 221 – Právo na obranu
- §1: Věřící mají právo hájit svá práva v církevních řízeních.
- §2: Mají nárok na spravedlivé procesy.
- §3: Při udělování trestů musí být zachovány právní normy.
Kánon 222 – Příspěvky a solidarita
- §1: Věřící jsou povinni podporovat církev podle svých možností.
- §2: Mají se účastnit na charitativních aktivitách církve.
Kánon 223 – Omezení práv
Při výkonu práv musí být brán zřetel na obecné dobro, práva druhých a pořádek církve.
Část II: Hierarchická ústava církve (Kánony 224–430)
HLAVA I – Nejvyšší autorita v církvi (Kánony 330–367)
? Kánony 330–335: Papež římské církve
Kánon 330 – Princip jednoty
Papež, nástupce sv. Petra, je trvalým a viditelným principem jednoty celé církve, spolu s kolegiem biskupů.
Kánon 331 – Postavení římského papeže
Papež je:
- nejvyšším pastýřem,
- nejvyšší hlavou kolegia biskupů,
- vlastní, nejvyšší, plnou, a bezprostřední mocí nad celou církví.
Kánon 332 – Volba a rezignace papeže
- §1: Volba papeže probíhá svobodně kolegiem kardinálů podle zvláštních pravidel.
- §2: Papež se může platně zříci úřadu, není však nutné, aby jeho rezignaci někdo přijal.
Kánon 333 – Univerzální pravomoc papeže
- §1: Papež má plnou a nejvyšší moc nad celou církví.
- §2: Tuto moc může vykonávat osobně nebo prostřednictvím delegátů.
- §3: Nikdo nesmí posuzovat činy papeže.
Kánon 334 – Spolupráce v řízení církve
Papežovi pomáhají biskupové, římská kurie a další instituce podle potřeby.
Kánon 335 – Sede vacante
V době uprázdnění Apoštolského stolce (např. po smrti papeže):
- nejsou vykonávány žádné akty papežské moci,
- kromě nezbytných opatření pro správu církve do nové volby.
? Kánony 336–367: Kolegium biskupů a řízení církve ve spolupráci s papežem
Kánon 336 – Kolegium biskupů
Kolegium biskupů, jehož hlavou je papež, má moc nad celou církví pouze společně s papežem, nikoli bez něj.
Kánon 337 – Kdy jedná kolegium biskupů
- §1: Kolegium biskupů vykonává svou moc především na ekumenickém koncilu svolaném a schváleném papežem.
- §2: Papež může kolegium konzultovat i jiným způsobem.
Kánon 338 – Ekumenický koncil
- §1: Papež jediný svolává, předsedá a potvrzuje koncil.
- §2: Stanovuje témata, pravidla a může koncil přerušit nebo ukončit.
Kánon 339 – Účastníci koncilu
Na ekumenický koncil jsou z povahy úřadu povoláni všichni biskupové, ostatní mohou být pozváni s hlasem poradním.
Kánon 340 – Smrt papeže během koncilu
Ekumenický koncil je automaticky přerušen, dokud nový papež nerozhodne o jeho pokračování nebo ukončení.
Kánon 341 – Právní účinek rozhodnutí koncilu
Rozhodnutí ekumenického koncilu mají závaznou sílu jen tehdy, pokud je papež potvrdí a nařídí vyhlásit.
? Kánony 342–348: Biskupská synoda (synodus episcoporum)
Kánon 342 – Účel synody
Biskupská synoda pomáhá papeži jako poradní orgán, zkoumá otázky víry, morálky a života církve.
Kánon 343 – Pravomoci synody
Synoda nemá zákonodárnou moc, pokud jí ji výslovně papež neudělí.
Kánon 344 – Svolávání synody
Synodu svolává, předsedá a určuje její témata výlučně papež.
Kánon 345 – Druhy zasedání
Synoda může být:
- řádná,
- mimořádná,
- nebo zvláštní (např. pro určitý kontinent či oblast).
Kánon 346 – Účastníci synody
Účastní se biskupové podle jmenování, volby nebo práva; někteří mají poradní hlas.
Kánon 347 – Ukončení synody
Synoda zaniká ukončením zasedání vyhlášeným papežem.
Kánon 348 – Generální sekretariát
Sekretariát synody řídí její činnost mezi zasedáními, pod autoritou papeže.
? Kánony 349–359: Kardinálové a Apoštolský stolec
Kánon 349 – Kolegiát kardinálů
Kardinálové tvoří zvláštní sbor, který pomáhá papeži, a zejména volí nového papeže.
Kánon 350–351 – Ustanovení kardinálů
- Kardinálové jsou jmenováni papežem.
- Jsou rozděleni do tří řádů: biskupského, presbyterského a jáhenského.
- Přijímají kardinálský titul a závazky.
Kánon 352–356 – Funkce kardinálů
Zastávají úřady v římské kurii nebo jsou poradními členy. Jsou povinni pobývat v Římě, pokud nejsou na misi.
Kánon 357–359 – Pověření a zástupnost
Kardinál nemá autoritu mimo římskou kurie, pokud není výslovně pověřen. V případě uprázdnění stolce nejedná jménem papeže, kromě volby nového.
? Římská kurie a papežští legáti (Kánony 360–367)
Kánon 360 – Římská kurie
Římská kurie tvoří soubor úřadů a institucí, které papež používá k řízení celé církve. Zahrnuje:
- Státní sekretariát,
- Dikasteria (např. pro nauku víry, biskupy, klérus atd.),
- Tribunály a další pomocné orgány.
Kánon 361 – Rozšířený pojem „Apoštolský stolec“
Výraz „Apoštolský stolec“ nebo „Svatý stolec“ označuje papeže spolu s římskou kurií ve výkonu nejvyšší autority v církvi.
Kánon 362 – Papež a diplomacie
Papež má výlučné právo:
- jmenovat legáty (vyslance) ke státům a místním církvím,
- uznávat jejich zástupce v církvi.
Kánon 363 – Typy legátů
- Papežští legáti zastupují papeže buď u států (např. nunciové), nebo u částí církve.
- Mají také úkoly komunikační a pozorovatelské.
Kánon 364 – Úkoly papežského legáta
Legát:
- zastupuje papeže,
- podporuje vztahy mezi Apoštolským stolcem a místními biskupy,
- usiluje o jednotu církve,
- podporuje jmenování biskupů a diecézní spolupráci.
Kánon 365 – Diplomatická role legáta
Legát může:
- napomáhat sjednávání smluv mezi Svatým stolcem a státy,
- pomáhat při jmenování biskupů,
- chránit svobodu církve ve státě.
Kánon 366 – Oprávnění legáta
Legát má:
- sídelní výjimku (není vázán na konkrétní sídlo),
- může vést komunikaci v církevní i světské oblasti.
Kánon 367 – Ukončení mise legáta
Funkce legáta zaniká:
- uplynutím mandátu,
- odvoláním,
- smrtí papeže, pokud neřekne jinak nový papež.
?Biskupové a správa diecéze (Kánony 375–430)
HLAVA II – Biskupové
Kánon 375 – Povolání biskupů
- §1: Biskupové jsou nástupci apoštolů a ustanovení Duchem Svatým jako pastýři církve.
- §2: Skrze biskupské svěcení přijímají plnost svátosti svěcení a účastní se učitelského, posvěcujícího a řídícího úřadu.
Kánon 376 – Diecézní a titulární biskupové
- Diecézní biskup má na starosti konkrétní diecézi.
- Titulární biskup má titul historického sídla a často pomáhá jinému biskupovi.
Kánon 377 – Jmenování biskupů
- §1: Papež jmenuje biskupy svobodně.
- §2–5: V některých případech (např. konkordáty) mají státní autority právo vyjádřit názor nebo navrhnout kandidáty.
Kánon 378 – Požadavky na kandidáta
Musí být:
- vynikající ve víře, zbožnosti, mravnosti, moudrosti,
- alespoň 35 let starý,
- knězem alespoň 5 let,
- s doktorátem nebo licenciátem v teologii, kanonickém právu nebo příbuzném oboru.
Kánon 379 – Přijetí úřadu
Biskup se má ujmout úřadu do 4 měsíců od jmenování.
Kánon 380 – Vyznání víry
Před převzetím diecéze má biskup složit vyznání víry a přísahu věrnosti.
? Práva a povinnosti diecézního biskupa (Kánony 381–402)
Kánon 381 – Vlastní moc biskupa
Diecézní biskup má vlastní, řádnou a bezprostřední moc v rámci své diecéze. Podléhá pouze papeži.
Kánon 382 – Uvedení do úřadu
Biskup se ujímá diecéze po kanonickém uvedení do úřadu.
Kánon 383 – Vztah ke všem věřícím
Biskup má být pastýřem všech věřících své diecéze bez rozdílu – včetně těch, kteří nejsou katolíci, ale žijí na jejím území.
Kánon 384 – Péče o kněze
Biskup má povinnost:
- pečovat o duchovní a hmotné potřeby kněží,
- naslouchat jim a chránit jejich práva.
Kánon 385 – Povolání ke službě
Má podporovat kněžská a řeholní povolání.
Kánon 386 – Učitelský úřad
- §1: Má hlásat evangelium, chránit víru a vyvracet bludy.
- §2: Má dbát na katechezi a správné vyučování nauky.
Kánon 387 – Vzor života
Biskup má být příkladem svatosti a služby.
Kánon 388 – Slavení mše
Biskup je povinen sloužit mši za svěřený lid:
- v neděli a slavnosti,
- denně, pokud není omluven.
Kánon 389 – Svátosti
Má udělovat svátosti, zejména biřmování a svěcení.
Kánon 390 – Pontifikální úkony
Pontifikální liturgii může vykonávat jen se souhlasem ordináře, pokud není v diecézi vlastního úřadu.
Kánon 391 – Zákonodárná a výkonná moc
- §1: Má zákonodárnou, výkonnou a soudní moc v diecézi.
- §2: Může vydávat všeobecné a partikulární předpisy.
Kánon 392 – Ochrana práva a mravů
Má chránit celistvost víry a církevní disciplínu.
Kánon 393 – Právní reprezentace
Biskup zastupuje diecézi v právních aktech jako její právní subjekt.
Kánon 394 – Apoštolát laiků
Má podporovat evangelizaci, laická hnutí a pastorační aktivity.
Kánon 395 – Přítomnost v diecézi
Má trvale pobývat ve své diecézi, výjimky jsou omezené.
Kánon 396–398 – Vizitace a zprávy
Má pravidelně navštěvovat farnosti a zasílat zprávy Svatému stolci.
Kánon 399–400 – Ad limina
Každých 5 let musí biskup:
- navštívit Řím („ad limina“),
- předložit zprávu o stavu diecéze.
Kánon 401–402 – Rezignace
Biskup má podat rezignaci po dosažení 75 let nebo při vážné nemoci.
? Kánony 403–430: Pomocní biskupové, koadjutoři a uprázdnění diecéze
Kánon 403 – Pomocní a koadjutoři
- §1: Pokud je to nutné kvůli rozlehlosti nebo náročnosti diecéze, papež může jmenovat pomocného biskupa.
- §2: Koadjutor biskup je jmenován s právem nástupnictví.
- §3: Při jmenování může papež vyhradit zvláštní pravomoci nebo nařídit jeho konzultace.
Kánon 404 – Uvedení do úřadu
- §1: Koadjutor nastupuje úřad oznámením biskupovi.
- §2: Pomocný biskup se ujímá úřadu představením diecéznímu biskupovi.
Kánon 405 – Pravomoci
- §1: Koadjutor a pomocný biskup mají pomocné a delegované pravomoci.
- §2: Koadjutor má zvláštní odpovědnost a nahrazuje diecézního biskupa v jeho nepřítomnosti.
Kánon 406 – Generální vikář
Koadjutor je automaticky generálním vikářem, ostatní pomocní biskupové mohou být jmenováni také.
Kánon 407 – Spolupráce
Biskup má zapojit koadjutora a pomocné biskupy do správy diecéze pro jednotu a kontinuitu.
Kánon 408 – Svátostná pomoc
Pomocní biskupové mají povinnost pomáhat při slavení svátostí.
Kánon 409 – Právo nástupu koadjutora
- §1: Po zániku úřadu diecézního biskupa se koadjutor okamžitě stává novým biskupem.
- §2: Pomocný biskup úřad nepřebírá, ale může být jmenován administrátorem.
Kánon 410 – Povinnosti pomocných biskupů
Pomocní biskupové mají obdobné povinnosti jako diecézní, přiměřeně své roli.
Kánon 411 – Rezignace pomocného biskupa
Platí stejné důvody pro rezignaci jako u diecézního biskupa.
Uprázdnění a správa diecéze (Kánony 412–430)
Kánon 412 – Kdy je stolce uprázdněn
Stolec je považován za uprázdněný při:
- smrti biskupa,
- rezignaci přijaté papežem,
- přeložení nebo
- trvalé neschopnosti.
Kánon 413 – Dočasné řízení
Dokud není jmenován administrátor, spravuje diecézi pomocný biskup nebo určený zástupce.
Kánon 414 – Přechodná správa
Zástupce biskupa má stejné pravomoci, ale musí se vyhnout větším změnám.
Kánon 415 – Vyloučení biskupa
Je-li biskup suspendován církevní sankcí, má zasáhnout metropolitní biskup.
Kánon 416 – Oficiální uprázdnění
Diecéze je oficiálně uprázdněna úmrtím, rezignací, přeložením nebo zbavením úřadu.
Kánon 417 – Akt biskupa během pochyby
Rozhodnutí biskupa platí, i když je jeho úřad nejasně nebo sporně uprázdněn, pokud byl akt vykonán v dobré víře.
Kánon 418 – Přeložení biskupa
- §1: Přeložený biskup má 2 měsíce na přemístění.
- §2: Mezitím má stejná práva a povinnosti jako dosud.
Kánon 419 – Volba zástupce
Kapitulní rada nebo jmenovaný zástupce zajišťuje správu, dokud není zvolen administrátor diecéze.
Kánon 420 – Administrátor v misijních oblastech
V apoštolských administraturách jmenuje administrátora Svatý stolec.
Kánon 421 – Volba diecézního administrátora
- §1: Do 8 dnů od uprázdnění má být zvolen diecézní administrátor.
- §2: Jinak volí metropolita nebo nejstarší biskup provincie.
Kánon 422 – Oznámení volby
Volba se oznámí Svatému stolci a metropolitovi.
Kánon 423 – Jediný administrátor
Smí být zvolen pouze jeden administrátor, ne více osob společně.
Kánon 424 – Kritéria pro administrátora
Musí být kněz alespoň 35letý, výborné pověsti, učený a zkušený.
Kánon 425 – Nezákonná volba
Neplatná volba nebo nelegitimní úřad je bez účinku.
Kánon 426 – Dočasná správa
Pokud není volba možná, má diecézi na starosti starší člen kapituly.
Kánon 427 – Povinnosti administrátora
Má stejné povinnosti a pravomoci jako biskup, ale nesmí dělat zásadní změny.
Kánon 428 – Omezení pravomocí
- §1: Administrátor nesmí nic měnit trvale.
- §2: Správa má být opatrná, konzervativní a šetrná.
Kánon 429 – Pobyt
Administrátor musí trvale pobývat v diecézi.
Kánon 430 – Konec administrace
Úřad končí jmenováním nového biskupa a jeho uvedením do úřadu.
Kánony 431–572: Církevní správní jednotky – provincie, diecéze, farnosti, kapituly, osobní prelatury atd.
? HLAVA III: Partikulární církve a jejich sdružení (Can. 431–572)
? Oddíl I – Partikulární církve (diecéze a ekvivalenty)
Kánon 431 – Církevní provincie
- §1: Diecéze se sdružují do církevních provincií, aby se posílila spolupráce.
- §2: O zřízení, změně či zrušení provincie rozhoduje Apoštolský stolec.
Kánon 432 – Juridická subjektivita provincie
- §1: Církevní provincie má právní subjektivitu.
- §2: Náleží jí pravomoci stanovené kanonickým právem.
Kánon 433 – Církevní regiony
Více provincií může tvořit církevní region, např. celonárodní konference.
Kánon 434 – Shromáždění biskupů provincie
Může projednávat záležitosti, ale nemá legislativní moc, pokud ji výslovně neudělí Svatý stolec.
Kánon 435 – Metropolita
- V čele provincie stojí metropolita (obvykle arcibiskup), má omezené pravomoci dohledu.
Kánon 436 – Pravomoci metropolity
- §1: Koordinuje a kontroluje diecéze provincie v určitých případech.
- §2: Nemá nadřízenou moc, ale povinnost bdít nad věrností a kázní.
- §3: Další úkoly mu může svěřit Apoštolský stolec.
Kánon 437 – Pallium
Metropolita obdrží od papeže pallium – symbol jeho metropolitní autority – které může nosit pouze v rámci své provincie.
Kánon 438 – Titul „patriarcha“
Patriarchové (např. východní církve) mají čestný titul, pokud jde o latinskou církev; autorita zůstává u papeže.
Kánon 439–446 – Plenární a provinční koncily
- Plenární koncil je národní a svolává ho papež nebo schválená biskupská konference.
- Provinční koncil svolává metropolita se souhlasem Apoštolského stolce.
- Tyto koncily mohou vydávat předpisy závazné pro své území.
? Kánony 447–502: Diecéze, biskupské konference, kapituly, rady a synody
Oddíl II – Diecéze (Can. 447–502)
Kánon 447 – Biskupská konference
Biskupská konference je stálé shromáždění biskupů daného území (např. stát), kteří vykonávají společně určité pastorační úkoly.
Kánon 448 – Zřízení konference
- §1: Konferenci zřizuje Apoštolský stolec pro celý stát.
- §2: Jiná forma (např. pro víc států) vyžaduje schválení papeže.
Kánon 449 – Právní subjektivita
Konference má právní subjektivitu po jejím schválení Apoštolským stolcem.
Kánon 450 – Členové
- §1: Členy jsou všichni diecézní biskupové daného území a další, kterým bylo členství přiznáno.
- §2: Ostatní (např. pomocní biskupové) mají hlas poradní.
Kánon 451 – Stanovy
Konference si stanoví vlastní statut, který musí schválit Apoštolský stolec.
Kánon 452 – Předsednictvo
Konference volí svého předsedu, místopředsedu a generálního sekretáře.
Kánon 453 – Zasedání
Konference zasedá alespoň jednou ročně, pokud stanovy neurčí jinak.
Kánon 454 – Hlasování
- §1: Diecézní biskupové mají rozhodující hlas.
- §2: Ostatní členové mají pouze hlas poradní, pokud jim není výslovně udělen rozhodující.
Kánon 455 – Legislativa konference
- §1: Konference může vydávat obecné dekrety s právní silou, pokud:
- alespoň 2/3 biskupů hlasují pro,
- Apoštolský stolec schválí.
- §2: Jinak může konference vydávat nezávazná stanoviska.
Kánon 456 – Odesílání akt
Texty dekretů a rozhodnutí se zasílají Apoštolskému stolci.
Kánon 457 – Generální sekretariát
Koordinuje činnost konference a uchovává dokumentaci.
Kánon 458 – Povinnosti sekretariátu
- Zajišťuje záznamy o jednáních, vydává oficiální dokumenty.
Kánon 459 – Spolupráce
Konference má navazovat kontakt s jinými konferencemi, zejména v příbuzných oblastech.
? Kánony 460–468: Diecézní synoda
Kánon 460 – Definice
Diecézní synoda je shromáždění zástupců diecéze svolané biskupem k projednání pastoračních otázek.
Kánon 461 – Svolání
- §1: Biskup může svolat synodu vlastní diecéze.
- §2: Společná synoda více diecézí je možná se souhlasem Svatého stolce.
Kánon 462 – Předsednictví
Synodě předsedá výhradně biskup.
Kánon 463 – Účastníci
Zahrnuje:
- generální a biskupské vikáře,
- členy kapituly,
- zástupce řeholníků a laiků,
- další dle uvážení biskupa.
Kánon 464 – Právo účasti
Účastníci mají hlas poradní nebo rozhodující, podle postavení a ustanovení biskupa.
Kánon 465 – Povinnost účasti
Účastníci jsou povinni se účastnit, pokud nejsou výslovně omluveni.
Kánon 466 – Autorita synody
Synoda má pouze navrhovací pravomoc – biskup je není povinen přijmout.
Kánon 467 – Konzultace
Synoda se používá jako nástroj konzultace, nikoli spolurozhodování.
Kánon 468 – Závěr synody
Synodu může kdykoli ukončit diecézní biskup.
? Kánony 469–502: Diecézní kurie, rady a kapituly
? 1. Diecézní kurie (Can. 469–494)
Kánon 469 – Účel kurie
Diecézní kurie je administrativní aparát, který biskupovi pomáhá ve vedení diecéze.
Kánon 470 – Jmenování
Biskup svobodně jmenuje osoby do kurie, pokud není v právu stanoveno jinak.
Kánon 471 – Povinnosti členů kurie
Jsou povinni:
- plnit své úkoly svědomitě,
- zachovávat tajemství.
Kánon 472 – Právní úprava
Na kurie se vztahují příslušné normy procesního a administrativního práva.
Kánon 473 – Koordinace činnosti
- §1: Biskup koordinuje činnost kurie, zejména pomocí generálního vikáře.
- §2: V diecézi může být i více vikářů – biskup určí jejich kompetence.
Kánon 474 – Platnost aktů
Každý dokument diecézní kurie vyžaduje podpis biskupa a notáře.
? 2. Generální a biskupští vikáři (Can. 475–481)
Kánon 475 – Generální vikář
Každý biskup musí jmenovat generálního vikáře – svého zástupce s výkonnou mocí nad celou diecézí.
Kánon 476 – Biskupský vikář
Pro určitou oblast nebo věc může biskup jmenovat biskupského vikáře se stejnými pravomocemi jako generální vikář.
Kánon 477 – Jmenování a odvolání
- §1: Jmenování je na dobu neurčitou, ale biskup může vikáře kdykoli odvolat.
- §2: V případě více vikářů musí být pravomoci přesně vymezeny.
Kánon 478 – Podmínky
Vikář musí být:
- kněz starší 30 let,
- s doktorátem nebo licenciátem z teologie nebo kanonického práva,
- osvědčený ve víře, morálce a praxi.
Kánon 479 – Pravomoci
Vikář může vykonávat většinu výkonné moci, pokud není zákonem nebo biskupem omezen.
Kánon 480 – Závislost na biskupovi
Musí být ve všem v jednotě s úmyslem a stylem biskupa.
Kánon 481 – Zánik úřadu
Pravomoc vikáře zaniká smrtí nebo rezignací biskupa.
? 3. Kancléř, notáři a archiv (Can. 482–491)
Kánon 482 – Kancléř kurie
- Slouží jako hlavní notář, uchovává a vydává dokumenty diecéze.
- Může mít pomocníky – notáře.
Kánon 483 – Zástupci a asistenti
Biskup může jmenovat další notáře pro různé oblasti.
Kánon 484 – Povinnosti notáře
Zodpovídá za:
- autenticitu dokumentů,
- správný text, datum, podpis a ověření.
Kánon 485 – Odvolání
Kancléře i notáře může biskup kdykoli odvolat.
Kánon 486–491 – Archiv
- Diecéze musí mít centrální archiv chráněný a řádně vedený.
- Přístup je možný pouze se souhlasem biskupa.
- Důležité listiny mají být zálohovány a řádně evidovány.
? 4. Ekonomická rada (Can. 492–494)
Kánon 492 – Zřízení
Biskup musí zřídit ekonomickou radu složenou alespoň ze tří laiků s odborností v hospodářství.
Kánon 493 – Úkoly rady
Radí biskupovi při sestavování rozpočtu a účetní uzávěrky diecéze.
Kánon 494 – Ekonom
Biskup jmenuje ekonoma diecéze na 5 let, který zodpovídá za správu majetku.
? 5. Katedrální kapitula (Can. 495–502)
Kánon 495 – Kapitula
Každá diecéze má mít katedrální kapitulu – sbor kněží, kteří pomáhají biskupovi a slaví liturgii v katedrále.
Kánon 496 – Statuty
Kapitula si zpracuje statuty schválené biskupem.
Kánon 497 – Volba členů
Členové kapituly se volí nebo jmenují podle schválených pravidel.
Kánon 498 – Práva a povinnosti členů
Mají právo volit administrátora diecéze a podílet se na slavnostní liturgii.
Kánon 499–500 – Struktura a rozhodování
- Kapitula volí svého děkana nebo preláta.
- Rozhoduje kolegiálně, pokud stanovy neurčí jinak.
Kánon 501 – Reforma kapituly
Biskup může reformovat nebo zrušit kapitulu, pokud přestane plnit svůj účel.
Kánon 502 – Kapitulní kanovník jako člen kolegia volitelů
Některé funkce kapituly, zejména volbu diecézního administrátora, má právo provádět kapitula nebo určené kolegium.
? Kánony 515–552: Farnosti, faráři a farní správa
? 1. Farnosti a jejich zřizování (Can. 515–520)
Kánon 515 – Definice farnosti
- §1: Farnost je určitá část Božího lidu, svěřená faráři pod autoritou diecézního biskupa.
- §2: Farnost je právní subjekt.
- §3: Zřizuje ji výhradně diecézní biskup, po konzultaci se presbyterní radou.
Kánon 516 – Kvazifarnosti
- §1: Kde není ještě plně zřízena farnost, může být kvazifarnost, spravovaná farářem.
- §2: Stálé misijní komunity mají obdobný právní status.
Kánon 517 – Zvláštní případy správy
- §1: V případě potřeby může být správa farnosti svěřena více kněžím společně.
- §2: Když není kněz, může být správou farnosti pověřen trvalý jáhen nebo laik, ale pod vedením kněze.
Kánon 518 – Teritoriální farnosti
Farnosti jsou obvykle zřizovány teritoriálně (podle místa). Výjimečně mohou být personální (např. podle ritu nebo jazyka).
Kánon 519 – Úloha faráře
Farář je vlastní pastýř farnosti a odpovídá za hlásání slova, slavení svátostí a vedení společenství.
Kánon 520 – Právní svěřování farnosti
Řádům nebo řeholním institutům může být farnost svěřena na základě smlouvy se Svatým stolcem nebo biskupem.
? 2. Jmenování a odvolání farářů (Can. 521–530)
Kánon 521 – Podmínky pro faráře
Farář musí být:
- kněz,
- dobré pověsti,
- teologicky vzdělaný,
- způsobilý vést farnost.
Kánon 522 – Trvalost úřadu
Farář je jmenován na dobu neurčitou, pokud není určeno jinak.
Kánon 523 – Jmenování
Biskup svobodně jmenuje faráře.
Kánon 524 – Volba faráře
Biskup se před jmenováním radí s presbyterní radou.
Kánon 525 – Při uprázdnění stolce
Pokud je stolec uprázdněn, nové faráře může jmenovat administrátor diecéze.
Kánon 526 – Jediná farnost
Farář nemá spravovat více farností, leda ze zvláštní potřeby.
Kánon 527 – Uvedení do úřadu
Farář nabývá práv a povinností kanonickým uvedením do úřadu.
Kánon 528 – Povinnosti faráře
- Hlásání Božího slova,
- výuka víry,
- svátosti,
- péče o chudé,
- budování společenství.
Kánon 529 – Pastorační péče
Farář má znát své farníky, navštěvovat rodiny, věnovat se mládeži, nemocným a potřebným.
Kánon 530 – Úkony vyhrazené faráři
Patří mezi ně: křty, biřmování v nebezpečí smrti, manželství, pohřby, požehnání, eucharistie pro nemocné, svěcení kostelů, vedení procesí.
? 3. Uvolnění nebo odvolání faráře (Can. 531–552)
Kánon 531 – Příjmy za církevní úkony
Příjmy z mší a jiných úkonů připadají farnosti, ne faráři osobně.
Kánon 532 – Zastupování farnosti
Farář je právní zástupce farnosti ve správních i právních věcech.
Kánon 533 – Trvalý pobyt
Farář má trvale bydlet na území farnosti. Výjimky může udělit biskup.
Kánon 534 – Mše za farníky
Farář má každou neděli a slavnost sloužit mši za své farníky.
Kánon 535 – Farní matriky
Farář vede křestní, oddací, pohřební a další knihy. Má uchovávat dokumenty bezpečně v archivu.
Kánon 536 – Farní pastorační rada
- Může být zřízena pastorační rada farnosti složená z laiků.
- Je poradní, ne rozhodovací.
Kánon 537 – Farní ekonomická rada
Každá farnost má mít ekonomickou radu vedenou podle diecézních směrnic.
Kánon 538 – Rezignace faráře
Farář se může vzdát úřadu, biskup ji musí přijmout, pokud je k tomu vážný důvod.
Kánon 539 – Administrátor farnosti
Při uprázdnění farnosti jmenuje biskup administrátora (dočasného faráře).
Kánon 540 – Povinnosti administrátora
Má tytéž povinnosti jako farář, ale nesmí provádět závažné změny.
Kánon 541 – Dočasná správa
Než je jmenován nový farář, spravuje farnost kněz určený podle pravidel.
Kánon 542–544 – Farní tým
Při společné správě farnosti více kněžími:
- je jeden moderátorem,
- ostatní spolupracují.
Společně sdílí odpovědnost.
Kánon 545 – Farářští pomocníci
Biskup může jmenovat farářského vikáře pro pomoc faráři.
Kánon 546–548 – Podmínky a úkoly pomocníka
Pomocník má být kněz s patřičnými schopnostmi a pracuje v jednotě s farářem.
Kánon 549–552 – Dočasná nepřítomnost a odpovědnost
Pomocník zastupuje faráře v jeho nepřítomnosti. Biskup může kdykoli provést změny.
? Kánony 553–746: Zvláštní formy pastorační správy a společenství věřících
? 1. Děkanáty (Can. 553–555)
Kánon 553 – Jmenování děkana
Diecézní biskup může jmenovat děkana (vikáře pro okrsek) – kněze odpovědného za koordinaci farností v rámci určité části diecéze.
Kánon 554 – Výběr děkana
Děkan je jmenován na základě vhodnosti, po poradě s duchovenstvem, obvykle na omezenou dobu.
Kánon 555 – Povinnosti děkana
- Koordinuje pastoraci mezi farnostmi,
- dohlíží na liturgii, kostely, život kněží,
- pečuje o nemocné a starší kněze,
- zajišťuje katechezi a spolupráci s laiky.
? 2. Kaplani (Can. 556–563)
Kánon 556 – Definice kaplana
Kaplan je kněz pověřený duchovní službou pro konkrétní instituci, komunitu nebo skupinu (např. nemocnice, škola, vězení).
Kánon 557–563 – Práva a povinnosti kaplana
- Jmenuje je biskup nebo kompetentní autorita (např. rektor).
- Mají stejné povinnosti jako faráři ve vztahu ke svěřeným osobám.
- Mohou být odvoláni z oprávněného důvodu.
? 3. Osobní prelatury (Can. 294–297) (zpětně uvedeno v Kniha II)
Kánon 294 – Zřízení
Osobní prelatury se zřizují Svatým stolcem pro zvláštní pastorační úkoly, např. pro určité skupiny lidí bez vazby na území.
Kánon 295 – Struktura
Prelatura má vlastního preláta, kněze, jáhny a případně i laiky. Podléhá papeži.
Kánon 296 – Účast laiků
Laici se mohou zavázat ke spolupráci s prelaturou formou smlouvy, nikoli řeholního slibu.
Kánon 297 – Práva a jurisdikce
Statut prelatury musí být schválen Svatým stolcem, stejně jako podmínky pro zřizování center.
? 4. Sdružení věřících (Can. 298–329)
Kánon 298 – Definice
Věřící se mohou sdružovat ve sdruženích za účelem:
- rozvoje křesťanského života,
- charitativní činnosti,
- duchovního růstu.
Kánon 299 – Svobodné sdružování
Věřící mají právo zakládat soukromá sdružení, pokud to není v rozporu s vírou nebo veřejným pořádkem.
Kánon 300–301 – Používání názvu „katolický“
- Sdružení mohou užívat název „katolické“ jen se souhlasem církevní autority.
- Biskup může zakládat veřejná sdružení pro specifické pastorační cíle.
Kánon 302–303 – Veřejná a soukromá sdružení
- Veřejná sdružení jednají jménem církve,
- soukromá pouze svým jménem.
- Obě mohou být schválena.
Kánon 304–306 – Stanovy a členství
- Každé sdružení musí mít schválené stanovy.
- Členství je podmíněno pravidly sdružení a morální způsobilostí.
Kánon 307–310 – Práva a organizace
- Sdružení může mít různé úrovně organizace.
- Veřejná sdružení mají právní subjektivitu.
Kánon 311–312 – Duchovní vedení
Sdružení jsou podřízena místní církevní autoritě, zejména pokud se jedná o veřejnou činnost.
Kánon 313–320 – Vznik a zánik
- O vzniku rozhoduje biskup nebo Svatý stolec.
- Sdružení může být zrušeno při závažném porušení práva nebo neplnění cíle.
Kánon 321–329 – Soukromá sdružení
Soukromá sdružení jsou samostatná, ale musí dodržovat církevní právo. Nemohou jednat jménem církve.
Tímto jsme dokončili:Knihu II – Boží lid (Kánony 204–746)
Doporučené informační zdroje
- Kodex kanonického práva
- Popis: Úplný překlad Kodexu kanonického práva z latiny do češtiny, zahrnující všechny kánony.
- Překladatel: Prof. JUDr. ThDr. Miroslav Zedníček
- Překlad Kodexu kanonického práva – Knihovna Libri nostri
- Popis: Církevně schválený překlad Kodexu z roku 1917 do češtiny ve třech částech.
- Překladatel: František Kop
- Dostupnost: Ke stažení ve formátu PDF

